Tác phẩm "Mùa hoa" của Trần Văn An trong tuyển tập Sculpture Line 2020.

UMĚNÍ PROSTOR LINIE

ART SPACE LINE

OBSAH / CONTENT

SCULPTURE LINE 2020

JAROSLAV RÓNA – NOSOROŽEC / RHINOCEROS
JAROSLAV RÓNA – ČTENÁŘ V KŘESLE / READER IN AN ARMCHAIR JAROSLAV RÓNA – SEDÍCÍ LVICE / SITTNING LIONESS
KURT GEBAUER – KLECOHLAVY / CAGE HEADS
KURT GEBAUER – JEDNA Z VELKÝCH HLAVIČEK / ONE OF THE BIG HEADS KURT GEBAUER – NOHY Z VODY / LEGS FROM WATER
STEFAN MILKOV – JESUS CHRIST SUPER STEALTH
STEFAN MILKOV – KOSMICKÉ DÍTĚ / COSMIC CHILD
STEFAN MILKOV – STRÁŽCE / GUARDIAN
STEFAN MILKOV – DYNAMIKON / DYNAMICON
STEFAN MILKOV – CORPUS ANGELICUS
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – SEDÍCÍ POSTAVA / SITTING FIGURE ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – DVĚ KŘESLA / TWO CHAIRS
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – TŘETÍ RUKA / THIRD HAND
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – SOFA
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – KŘESLO / ARMCHAIR
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – DRUHÁ RUKA / SECOND HAND
ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ – SOFA
LUKÁŠ RITTSTEIN – OSVÍCENÍ / SHINING
LUKÁŠ RITTSTEIN – SLADKÉ SNY / SWEET DREAMS
JAKUB FLEJŠAR – LEVITUJÍCÍ POSTAVA / LEVITATING FIGURE
JAKUB FLEJŠAR – ROZPAD – ROZKLAD / DECAY – DECOMPOSITION JAKUB FLEJŠAR – OPTIMISTA A PESIMISTA / OPTIMIST AND PESIMIST JAKUB FLEJŠAR – NEVIDITELNÁ POSTAVA / INVISIBLE FIGURE
MARTIN STEINERT – DŘEVĚNÝ OBLAK / WOODEN CLOUD
JOHANNES PFEIFFER – LIFEBOATS / ZÁCHRANNÉ ČLUNY

18–19 MARC MOSER – LAKOTA / AVARICE
20–23 VLADIMÍR ŠKODA – NEBESKÁ SFÉRA – NEBESA SFÉR /

86–87 88–91

92–93 94–95 96–97 98–99

100 – 101 102 – 103 104 – 105 106 – 107 108 – 109 110 – 115 116 – 117 118 – 119 120 – 121 122 – 123 124 – 125 126 – 127

24–27 28–29 30–31 32–35 36–37 38–41 42–45 46–47 48–49 50–51 52–53 54–57 58–59 60–61 62–63 64–65 66–67 68–71 72–73 74–75 76–77 78–79 80–83 84–85

CELESTIAL SPHERE – HEAVEN SPHERE TOMÁŠ MEDEK – KAPSULE / CAPSULE

JAN DOSTÁL – STRELICIA
JAN DOSTÁL – STVŮRA / CREATURE
JAN DOSTÁL – HYENA
ANTONÍN KAŠPAR – TRŮN / THRONE
ANTONÍN KAŠPAR – POCTA PRO JOSEPHA BEUYSE / TRIBUTE TO JOSEPH BEUYS ANDREJ MARGOČ – DVAJA / TWO
ANDREJ MARGOČ – NENAŽRANEC / GREEDY PIG
VIKTOR PALUŠ – CHOBOTNICE / OCTOPUS
LIU RUOWANG – PRVOTNÍ HŘÍCH / ORIGINAL SIN
LUKÁŠ RAIS – ARCHIMEDON
LUKÁŠ RAIS – ARCHIMEDON II
VÁCLAV FIALA – SOCHA PRO RICHARDA SERRU / SCULPTURE FOR RICHARD SERRA VÁCLAV FIALA – OHAREK VE TMĚ / STUMP IN THE DARK
IVA MRÁZKOVÁ – FORMES
MICHAL GABRIEL – KŮŇ / HORSE

VIRUS SOCHY NEZASTAVÍ / SCULPTURES WON‘T BE STOPPED BY A VIRUS

VOLKER BARTSCH – PERSPECTIVES INGA ARU – GUARDIANS
INGA ARU – MUSE OF INDUSTRY II WOLFGANG GRAMM – GATE

XUXO VÁZQUES – OPENED DISK I-III SØREN WEST – BOSOM BUDDY PERCY ZORILLA – UNTITLED II
LIU RUOWANG – ORIGINAL SIN

LIU RUOWANG – WOLVES COMING! PETER BRAUCHLE – LEBENSSCHEIBE JÖRG PLICKAT – LABYRINTHUM OCHIRBOLD AYURZANA – DEGREE NIR ADONI – TERMINAL

OLGA GOLOS – FLASH POINTS
JOHANNES PFEIFFER – METAMORPHOSE
IVA MRÁZKOVÁ – ROOTS
MARTIN STEINERT – THE BOW
RICCARDO CORDERO – NUOVA METEORA GIANCARLO LEPORE – CENTAUR
ISABEL H LANGTRY – PICASSOS PETALS I
ISABEL H LANGTRY – PICASSOS PETALS II
LILIYA POBORNIKOVA – HISTORY
CATIUSCIA BORDIN DOTTO – (DES) BROTAMENTOS NANDO ÁLVAREZ – BRIDGES
TRAN VAN AN – FLOWER SEASON
DALLAS COLLINS – OCULAR GATE

130 – 131 132 – 133 134 – 135 136 – 137 138 – 141 142 – 143 144 – 145 146 – 147 148 – 149 150 – 151 152 – 153 154 – 157 158 – 159 160 – 161 162 – 163 164 – 165 166 – 169 170 – 171 172 – 173 174 – 175 176 – 177 178 – 179 180 – 181 182 – 183 184 – 185 186 – 187

PETER FINK – NORTHALA FIELDS
PETER FINK – STEEL WAVE
ONA B. – THE HEY IS ALREADY DRY IN THE MOUNTAINS KATHARINA MÖRTH – PUPPENHÜLLE
MANFRED KIELNHOFER – GUARDIANS OF TIME WALTER KRATNER – PORAJMOS
BRIANT ROKYTA – WING
ARIJEL ŠTRUKELJ – SOUL IMPACTS
WOJCIECH PONDEL – VARIATIONS
RUDY PULCINELLI – (S)CONFINARE

ŘEKLI O NÁS / THEY SAID ABOUT US INSTALACE / INSTALATION
DOPROVODNÉ AKCE / ACCOMPANYING EVENTS SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ / GRAND OPENING

KŘEST SOCHY WOODEN CLOUD / WOODEN CLOUD STATUE LAUNCH SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ / GRAND OPENING
VÝSTAVA „NAHOŘE BEZ“ / EXHIBITION “TOPLESS”
KŘEST SOCHY DVĚ KŘESLA / TWO CHAIRS STATUE LAUNCH

KŘEST SOCHY SLADKÉ SNY / SWEED DREAMS STATUE LAUNCH KŘEST SOCHY KAPSULE / CAPSULE STATUE LAUNCH

PARTNEŘI FESTIVALU / FESTIVAL PARTNERS

188 – 189 190 – 191 192 – 193 194 – 195 196 – 197 198 – 199 200 – 201 202 – 203 204 – 205 206 – 207

210 – 215 216 – 217

220 – 221 222 – 225 226 – 227 228 – 229 230 – 231 232 – 233 234 – 235

236 – 237

15STÁTŮ 41MĚST 83INSTALACÍ 48UMĚLCŮ

COUNTRIES15 CITIES41 ARTWORKS83 ARTISTS48

Rok 2020 je vskutku rokem výjimečným. Rozhodně se zapíše do světové historie v mnoha ohledech. Pevně věřím, že se na něj bude vzpomínat nejen negativně. Mnoho aktivit a projektů se buď přibrzdilo, nebo úplně zastavilo. Na druhou stranu tu vzniknul prostor nahlížet na naši realitu jiným náhledem a možná i přehodnotit naše vztahování se a možná i lpění nad zavedenými zdánlivými jistotami a zvyky. Otevřel se tak větší prostor pro kreativitu a abstraktnější myšlení. Naše společnost prochází změnou a rád bych věřil, že změnou k lepšímu.

Sochařská linka se k našemu milému překvapení rozletěla do mnoha nových zemí a kontinentů. Ukázalo se, že i v jakkoliv komplikované době je naše touha komunikovat a vzájemně se propojovat, velmi silná. Otevřely se nám mnohé nové dveře k zajímavým setkáním a spolupracím a stávající se ještě prohloubily. Proto i já jsem naplněn optimismem a jsem připraven i s naším týmem tento optimismus šířit prostřednictvím umělců a jejich úžasných děl.

Ondřej Škarka, ředitel festivalu

The year 2020 is a truly remarkable. It will certainly be historic in many aspects, and I sincerely hope it won‘t be remembered just for negative reasons. Many activities and projects were delayed or outright stopped. On the other hand, however, we‘ve been given an opportunity to look at reality through a different lens and maybe re-evaluate our inclination to cling to established and obvious certainties and habits. There is now more room for creativity and abstract thinking. Our society is changing and I would like to think that it is for the better.

To our surprise, Sculpture Line has spread to many new countries and continents. It has become apparent that no matter how complicated the situation is, our desire to communicate and connect is very strong. Many new doors to interesting meetings and collaborations have opened, while those previously open have widened even further. That is why I‘m optimistic as well and together with my team we are ready to spread this optimism through artists and their amazing works.

Ondřej Škarka, Festival Director

Spolupracuji s festivalem Sculpture Line třetím rokem a jsem skutečně nadšen velkorysými výstavními možnostmi, jež se přede mnou díky tomu otevřely. Možnost vystavit sochy na nádherných místech v Čechách i v Evropě mě velice motivuje k tvorbě soch nových, a posiluje sebevědomí nejen mně, ale věřím že i ostatním sochařům kteří neměli dříve příliš možností svoje díla konfrontovat s mezinárodní sochařskou konkurencí. Je zcela zřejmé, že české současné sochařství navazuje na velkolepou sochařskou tradici českých zemí a zúročuje ji originální novou tvorbou.

Zvyšováním kvality výběru autorů pro nové ročníky bude festival ještě více posilovat svoji prestiž v Evropě a ve světě, a věřím že díla vybraná naší festivalovou porotou budou s nadšením přijata na všech místech kde budou vystavena. Naše spolupráce s festivalem Nord Art je kvalitativně velmi přínosná a doufám, že se v budoucnu podaří vytvořit podobnou reprezentativní výstavní platformu pro větší množství sochařských děl také u nás v Česku a snad i v italských Benátkách.

Jedině vystavováním našich uměleckých děl v zahraničí, výběrem pozoruhodných a vhodných míst pro ně a dovozem kvalitních soch a jejich citlivým usazováním do kontextu našich měst, se může vybrousit cit pro díla ve veřejném prostoru jak u samotných umělců, tak také u jejich obecenstva. Výsledkem bude silný umělecký zážitek, který dnes – v době globální pandemie bude obohacovat obyvatele Evropy, kterým je v toho v ostatních oblastech kultury tolik odpíráno.

Jaroslav Róna, akademický malíř a sochař, odborný garant festivalu Sculpture Line

I have been collaborating with the Sculpture Line festival for three years and I am truly excited by the expositional possibilities I have seen open by this. The opportunity to exhibit sculptures at beautiful locations both in the Czech Republic as well as in Europe has been motivating me to create new sculptures – but also improved my confidence. And I sincerely hope it has been uplifting to other sculptors as well, who maybe did not have many opportunities to see how their work stacks against that of their international counterparts. It is plainly evident that contemporary Czech sculpting follows in the wake of the majestic Bohemian sculpting tradition and capitalizes on it with new original works.

Improving the quality of the selection of authors for new seasons will further enhance the prestige of the festival in Europe and throughout the world and I trust that the works selected by the festival committee will be welcomed with enthusiasm wherever they are exhibited. Our cooperation with the NordArt festival has been very valuable in terms of quality and I hope that a similar representative exhibition platform for a larger number of sculptures will be established here in the Czech Republic – and perhaps in Venice as well.

Only by exhibiting our art abroad, by selecting remarkable and suitable locations and by carefully setting quality sculptures in the context of our towns and cities can the sense for art in public space be honed – in the audience as well as in the artists themselves. The result will be a strong art experience that today, in the time of the global pandemic, will continue to enrich the citizens of Europe, who have been denied so much already in other areas of culture.

Jaroslav Róna, Academic Painter and Sculptor, Sculpture Line Festival Professional Guarantor

Mezinárodní sochařský festival Sculpture Line se zrodil z přesvědčení, že je dobré potkávat na různých místech, na nárožích, na náměstích a pláckách, v parcích a ulicích sochařská díla, která mohou zaujmout nejrůznorodější spektrum obyvatel, muže a ženy, děti a mládež, domácí i přespolní, bohaté i chudé, starší i mladší. Od začátku bylo jeho intencí působit nejen ve velkých, kulturou sytých, městech, ale i v těch menších, a třeba i nejmenších; současně se otevírala i báječná perspektiva pro umělce - sochaře, kteří mohli a mohou se svými díly vyjít ze svých ateliérů a dílen, ale také z výstavních síní, ven, do prostoru, neomezeni měřítky, a vybaveni odvahou, kreativitou a myšlenkami, a dát se všanc tomu nejdemokratičtějšímu soudu a kritikám, a také nadšení a lásce těch, co jejich díla potkají a uvidí.

Byla to, a stále je, i výzva pro malý kolektiv, který Sculpture Line stále a celoročně připravuje, a který se díky festivalu dostává do souvislostí, které ho překvapují, dojímají, rozčilují, nabíjejí, a hlavně všechny nutí poznávat, učit se a jít dál a dál, za hranice představ i možností, kdy nemožné se zhmotní v možné. A jaké to bylo nadšení, když se festival dostal za hranice, na uměleckou přehlídku velkorysých rozměrů NordArt v severním Německu, která se odehrává nedaleko Kielu, na šíji mezi Baltským a Severním mořem, jaké to bylo překvapivé poznání, když se festival objevil v hrdém Lucembursku, zemi, se kterou máme společný jeden hodně slavný královský a císařský rod.

Ale radost zaplavuje duše a mysl i nespočet setkání v domácích městech a městečkách, debaty se starosty i zastupiteli samospráv, kteří se nadechnou a nadchnou, a chtějí své sochy do svého města, a radují se jak malé děti pod vánočním stromečkem, když se najednou, zčistajasna, objeví socha tam, kde nic nebylo, kde jen vítr foukal prázdným prostorem, kde proběhl pejsek, kam svítilo sluníčko – a teď je tam socha! Sculpture Line pak projevil mimořádnou životaschopnost i během letošního jara, kdy vichřice virů nepřála lidem a ani umění, kdy se zdálo, že svět se dostává k bodu nula, do prázdnoty, tak tehdy se Sculpture Line virtuálně propojil se spoustou míst a zemí a kontinentů, a ukázal, že umění, sochařské umění, přemůže nepřejícnost osudu, že se naopak posílí a sochy pak shlíží na prázdná i plná prostranství, že jsou tady s námi, stále a navždy, alespoň do té doby, do kdy dýchá člověk a sochař přemýšlí, jak ztvárnit své představy.

A jaké bylo překvapení, když i v této nelehké době se sochy, jak nezlomní vyslanci tajemného, překvapivého a krásného, zničehonic stvoření sochaři, objevily a objevují i letos na českých a moravských a lucemburských a italských náměstích, nábřežích, ulicích a nárožích. A jako svědci nezlomného ducha a touhy po kráse jsou s námi, ať už máme či nemáme přes ústa roušky a strach či odhodlání v duši. A v tom chce a bude Sculpture Line pokračovat i nadále, bude hledat a povzbuzoval a podporovat sochaře napříč zemí, napříč kontinentem, napříč světem, napříč galaxií. Bude zkrášlovat všední i sváteční chvilky všem, bez rozdílu, kdekoliv a kdykoliv. To je obsahem a cílem, přínosem i smyslem, koncepcí i dramaturgií Sculpture Line. Radujme se. Vítejte na planetě Sculpture Line.

Martin Dostál, kurátor festivalu

Sculpture Line, an international festival, was born out of the belief that it is good to meet sculptures that can appeal to a diverse range of people: men and women, children and youth, local and non- local, rich and poor, older and younger in various places – on the corners, in the squares, parks and streets. From the very beginning, it intended to operate not only in large, culture-rich cities, but also in smaller and even the smallest ones. At the same time, a wonderful perspective opened up for artists-sculptors who have left their studios and workshops as well as exhibition halls for going out into public space, unlimited by dimensions, equipped with courage, creativity and ideas, abandoning themselves to the mercy of the most democratic judgment and criticism as well as to the enthusiasm and love of those who meet and see their artworks.

It was and still is a challenge for the small team that constantly prepares Sculpture Line all year round and which, thanks to the festival, gets into a surprising, impressing, upsetting and energizing context that most importantly forces everyone to know, learn and go further and further beyond the limits of ideas and possibilities when the impossible materializes into the possible. And what an excitement it was when the festival got abroad to the dimensionally generous NordArt show taking place near Kiel in northern Germany, on the neck of land between the Baltic and North Seas. What a surprise it was when the festival appeared in proud Luxembourg, a country which we share a really famous royal and imperial family with.

However, our souls and minds also rejoice in countless meetings in our home cities and towns, in debates with mayors and local counselors who take a breath and get excited, who welcome sculptures in their towns and rejoice like children under the Christmas tree when, all of a sudden, a sculpture appears where there was nothing before, where only the wind blew through the empty space, where only a dog ran through, where the sun shone – and now there is a statue! Sculpture Line has showed extraordinary viability this spring when a storm of viruses wasn’t favourable to people or art; when the world seemed to reach the zero point, the emptiness; then Sculpture Line virtually connected with many places, countries and continents and showed that art, sculptural art, could overcome the iniquity of destiny and, on the contrary, it gets stronger and the sculptures then can look down at both, empty and full spaces; it showed that they are here with us, always and forever; at least until the man breathes and the sculptor thinks of how to express his ideas.

And what a surprise it was when, even in this difficult time, the sculptures, like indomitable ambassadors of mystery, surprise and beauty, all of a sudden created by sculptors, appeared and still are appearing this year in the Czech, Moravian, Luxembourg and Italian squares, embankments, streets and corners. As witnesses of an unwavering spirit and desire for beauty, they are with us, whether we have masks over our mouths and fearful or strong-mindedness souls or not. And this is what Sculpture Line wants to and will continue doing; it will continue seeking, encouraging and supporting sculptors across the country, across the continent, across the world, across the galaxy. It will beautify ordinary as well as festive moments for everyone; without distinction, anywhere and anytime. This is the contents and the goal, the benefit and meaning, the concept and dramaturgy of Sculpture Line. Let‘s rejoice. Welcome to the planet of Sculpture Line.

Martin Dostál, Festival Curator

Vážení přátelé a návštěvníci,

jsem velice rád, že sochařský projekt Sculpture Line pokračuje i v roce letošním. Obzvlášť v době, kdy je obtížné jít někam za kulturou, přichází prostřednictvím soch na veřejných místech kultura přímo k lidem. Již šestým rokem mají návštěvnicí i obyvatelé měst po celé České republice možnost být součástí tohoto moderního projektu, který se stal nejrozsáhlejší akcí v České republice. Celý koncept za uplynulá období prokázal svou životaschopnost a atraktivnost, o čemž svědčí i neustále se zvyšující počet vystavovaných exponátů a zapojených zemí a měst. Instalace jsou od června do září ozdobou našich ulic, staly se jejich dominantou a zanechávají tak v každém z nás kulturní a uměleckou stopu.

Přeji Vám všem, abyste si užili i letošní ročník této akce a byli zase o něco blíž současnému umění. Krásný umělecký zážitek přeje,

Ing. Jiří Vzientek, náměstek člena vlády Dear friends and visitors,

I am very glad that the Sculpture Line project continues this year as well. Especially at the time when it is quite difficult to go out to visit a cultural event, the culture comes directly to us through sculptures in public places. For six years now, visitors and residents of the cities throughout the Czech Republic have had the opportunity to be part of this modern project which has become the largest event in the Czech Republic. The whole concept has proven its viability and attractiveness over the past period, as evidenced by the ever-increasing numbers of exhibits and the countries and cities involved. From June to September, the installations adorn our streets, they become their dominant features and thus leave a cultural and artistic mark in each of us.

I wish you all to enjoy this year‘s event and get a little closer to contemporary art. I wish you a pleasant experience with art.

Ing. Jiří Vzientek, Deputy of the Member of Government

Vážení milovníci moderního umění,

při psaní tohoto úvodní slova a pozdravu jsem si uvědomil, že to vlastně vůbec nedělám poprvé. A mně to přineslo dvě zajímavá, ale nikoliv převratná zjištění. Za prvé jsem poctěn, že právě já dostanu prostor promluvit o něčem, co není jen mojí prací, ale také životní zábavou – o kultuře a umění. A za druhé jsem si uvědomil, že projekt Sculpture Line je tu s námi už hodně let a stále se těší velké přízni nejen Pražanů, ale i návštěvníků. Rád bych proto poděkoval za tento prostor a organizátorům projektu Sculpture Line za jejich úsilí.

Pevně doufám, že rok 2021 bude lepší než ten předchozí, a my všichni, Pražané, tuzemští i zahraniční návštěvníci, budeme moci opět hltat kulturu a umění, potravu naší duše, plnými doušky. V tomto ročníku pro nás v Praze bylo připraveno na 15 instalací od 10 umělců, v celé České republice pak bylo k vidění 46 instalací od 38 umělců, a to už je úctyhodné číslo. Ani v roce 2021 nevynechá Sculpture Line svůj mezinárodní přesah, který v nabývá úplně nových rozměrů a stává se skutečně celosvětovým.

V každém případě nesmíme zapomínat na jednu zásadní skutečnost. Ať již žijeme v jakékoliv době a na jakémkoliv místě, nesmíme zavřít dveře naší představivosti a tvořivosti, která z nás dělá civilizované a tolerantní bytosti.

Jan Wolf, předseda Výboru pro kulturu, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy ZHMP Dear modern art lovers,

Writing these opening remarks and greetings, it dawned on me that it was far from it being a new experience for me. This brought two interesting, but not at all surprising realizations. The first was the sense of pride and honour stemming from the opportunity to write about something that is not only my line of work, but a lifetime passion and joy as well – art and culture. The second was the fact that the Sculpture Line project has been with us for the better part of a decade and still enjoys great affection from not only the residents, but from visitors to Prague as well. I should therefore like to thank the Sculpture Line project organizers for this opportunity and for their fruitful efforts.

I am hopeful that the year 2021 will be better than the previous one, and that we all, Praguers and visitors – both domestic and foreign – will soon be able enjoy culture and art, the food for our soul, to our fullest. This year, there are 15 installations by 10 artists in store for us in Prague, with a respectable total of 46 installations by 38 artists in the Czech Republic. Sculpture Line will not be lacking its international reach even in 2021, on the contrary – with a completely new scope, it is going to become truly world-wide.

In any case, we must not forget one fundamental fact. Whatever the place, whatever the times we are living in, we must not close the doors to our imagination and creativity, which is what makes us beings both civilized and tolerant.

Jan Wolf, Chairman of the Prague City Council Board of Culture, Exhibitions, Tourism and Foreign Relations

SCULPTURE LINE 2020

Sculpture Line je dlouhodobý umělecký projekt, jenž instalací soch do veřejného prostoru rozšiřuje kulturní a umělecký potenciál dané lokality. Vnáší do ní emoce, dává jí novou tvář a ukazuje nové souvislosti. Jeho základní ideou je přiblížit současné umění všem bez rozdílu a napomoci veřejnosti socializovat veřejný prostor.

Umělecká díla napřímo komunikují s kolemjdoucími. Zanechávají v nich estetickou i sociální stopu a přímo tak posouvají kvalitu života obyvatel měst i jejich návštěvníků. Festival se nesoustředí jen na centra a frekventovaná místa. Naopak instalace mimo hlavní tepny umožňují vytvořit nové optické dominanty a oživit i méně známá místa. Festival svým způsobem pomáhá také naplňovat „kulturní politiku“ jednotlivých měst, pro která je Sculpture Line vítaným prostředkem otevřeného kulturního dialogu.

Cílem festivalu je pokračovat v této aktivitě a při zachování vysokých uměleckých nároků navazovat spolupráci s dalšími českými městy a také zahraničními partnery. Stejně tak je cílem představovat zahraniční umělce u nás, a naopak pomoci představit české umělce v zahraničí. Součástí festivalu, který trvá vždy čtyři letní měsíce – tedy od června do konce září, bývá také rozsáhlý doprovodný program.

Sculpture Line is an annual long-term art project that expands the cultural and artistic potential of a specific location through the installation of sculptures in public areas. Its basic idea is to present contemporary art to the public of all ages and across all social and educational classes while also helping to make the public space more social.

Sculpture Line organizers and the participating artists believe that the sculpture must be able to communicate with its surroundings. This also applies to pieces that are artistically challenging. Sculpture Line thereby helps art experts as well as the general public to navigate the complex structures of the contemporary art world and does so in a communicative and friendly environment. In a way, the festival also helps fulfill the “cultural policy” of the individual cities, which welcome Sculpture Line as a form of an open cultural dialog.

The goal of the festival is to continue with these activities while maintaining high artistic standards and to connect with other Czech cities as well as partners abroad. Thanks to active cooperation, Sculpture Line has succeeded in bringing the works of foreign artists into the Czech Republic and vice versa, to export the works of Czech artists abroad. Sculpture Line of course wishes to continue with this mutual exchange of artists and artworks. The festival also offers a generous accompanying program and takes place from June through to the end of September.

JAROSLAV RÓNA

NOSOROŽEC / RHINOCEROS

Praha, Jungmannovo náměstí

bronz / bronze

Jaroslav Róna, narozen v Praze 27. 4. 1957 je sochař, malíř a performer patřící k postmoderní generaci 80. let, jež zažila období komunismu i jeho pád a přechod k demokracii. Byl členem významné umělecké skupiny Tvrdohlaví, jež se zúčastnila aktivit vedoucích k osvobození umělecké scény od socialistické demagogie. Pracoval také jako divadelní a filmový výtvarník a podílel se na architektonických realizacích. Hlavní těžiště jeho práce spočívá ve vytváření soch do veřejného prostoru a malbě obrazů. V letech 2005 až 2012 vyučoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. K jeho nejznámějším plastikám ve veřejném prostoru patří v Praze Pomník Franze Kafky, za nějž obdržel Grand Prix Obce architektů, dále Červená žirafa, jezdecká socha Jošta Lucemburského v Brně, Mýtická loď v Bratislavě a Dítě z Marsu na hoře Ještěd. Od roku 1985 vystavoval v Čechách a po roce 1989 i v zahraničí. Ilustroval několik knih, mezi jinými román 1984 George Orwella a Exupéryho Citadelu. Vydal dvě knihy autorských kreseb a textů.

Born in Prague on 27 January 1957, Jaroslav Róna is a sculptor, painter and performer belonging to the postmodern generation of the 1980s which has experienced the period of communism, its fall and transition to democracy. He was a member of the Tvrdohlaví (The Stubborn), a significant art group that participated in activities leading to liberation of the art scene from socialist demagogy. He has also worked as a theatre and film designer and participated in architectural work. The main focus of his work is creating sculptures for public space and painting. From 2005 to 2012 he taught the art of sculpture at the Academy of Fine Arts in Prague. His most famous sculptures in public space are, among other things, the following: Franz Kafka Monument in Prague for which he received the Grand Prix of the Society of Czech Architects; the Red Giraffe in Prague; the equestrian statue of Jošt of Luxembourg in Brno, the Mythical Ship in Bratislava; and the Child from Mars on Mount Ještěd. Since 1985 he has exhibited in Bohemia and after 1989 also abroad. He has illustrated several books, including 1984 by George Orwell and The Citadel by Saint-Exupéry. He has published two books of his drawings and texts.

Socha Nosorožec vznikla z jednoduché ideje: využít ochranný obrněný pancíř jednoho druhu afrického nosorožce, skládající se z mohutných kožovitých a rohovinových plátů, k vytvoření fantaskní figury nosorožčího rytíře – kolosu, jenž bude kombinovat lidské a zvířecí prvky. Zároveň socha symbolicky poukazuje na nutnost světové ochrany nádherného stvoření z africké divočiny, které díky lidské hlouposti, pověrčivosti a hamižnosti postupně mizí ze zemského povrchu. Je obecně známo, že nosorožci jsou během posledního staletí systematicky vybíjeni pro svůj rohovinový roh, jenž je vyhledáván díky pověře, že prášek z něj léčí mužskou impotenci. Pozapomenuté téma rytíře ve zbroji je jedno z výrazných sochařských témat, které autor po dlouhé době navrací na scénu současného sochařství, samozřejmě ve výrazně transformované podobě, jež dokazuje, že žádné téma není nikdy odsouzeno k trvalému zapomnění.

The sculpture of Rhinoceros was created from a simple idea – to use the protective armor of one species of African rhino, consisting of massive leathery and horned plates to create a fantastic figure of a rhino knight – a colossus that will combine human and animal elements. At the same time, the sculpture symbolically points to the need for world protection of a beautiful creature from the African wilderness, which, thanks to human stupidity, superstition and greed, is gradually disappearing from the earth‘s surface. It is common knowledge that rhinos have been systematically hunted over the last century for their horn, which is sought after by the superstition – that the powder from it cures male impotence. The forgotten theme of the knight in armor is one of the distinctive sculptural themes that the author returns to the scene of contemporary sculpture after a long time, of course in a transformed form, which proves that no theme is ever doomed to permanent oblivion.

18

19

20

21

JAROSLAV RÓNA

ČTENÁŘ V KŘESLE / READER IN AN ARMCHAIR

Praha, Náměstí Franze Kafky – nám. Franze Kafky 18/6 bronz / bronze

Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem. Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize. Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován (a my s ní!) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e-knih.

The sculpture was created as the third variant of the statue of the Reader, originally intended to be installed in front of a public library building. Paradoxically, however, already at a time when the order was long gone and no library showed interest in it. Nevertheless, I then gradually became very interested in the issue of the statue of a man immersed in the world unfolding in the book. Through the Reader‘s statue, I wanted to portray both the reader and the imaginative world of the book. I used an armchair for this purpose. The armchair is a soft and soothing wall that protects us from the pragmatic world around us allowing us to escape into the worlds of imagination and fantasy. It is a dreamy armchair, and the reader is intentionally an anonymous and symbolic figure, easily interchangeable with any reader. At the same time, the armchair adds monumentality to the statue reinforcing the significance and importance of this fragile theme. Last but not least, it is also necessary to pay tribute to the world of paper book at a time when it is threatened (and so are we!) by the aggressive world of information technology and castrated e-books.

22 23

24

25

JAROSLAV RÓNA

SEDÍCÍ LVICE / SITTING LIONESS

Ratměřice, Zámek Ratměřice

bronz / bronze

Socha Sedící lvice vznikla jako návrh pro pětimetrovou monumentální sochu, která by oživovala a tématicky završila kopec Parukářka (nejvyšší vrchol v Praze) ve specifické pražské čtvrti Žižkov. Téma reflektuje výrazný (poněkud sebeironický) patriotismus rebelantské, převážně dělnické čtvrti, která se vždy kriticky vymezovala k vládnoucímu establishmentu. Lvice byla navržena jako hrdá partnerka a zároveň rivalka oficiálního českého symbolu – dvojocasého lva, jenž symbolicky sídlí na protějším vrchu v prostorách Pražského hradu. Výrazný ornamentální reliéf na povrchu sochy vznikl původně z technologických důvodů, tedy jako přiznaná nosná kovová kostra pro uchycení tepaných měděných plátů sochy, ale nakonec se stal prvkem, jenž z jednoduchého sochařského námětu dělá magický objekt, připomínající egyptský nebo asyrský archeologický artefakt.

The Sitting Lioness statue was created as a design for a five-meter monumental statue that would enliven and thematically complete the Parukářka hill (the highest peak in Prague) in the specific Prague district of Žižkov. The theme reflects the strong (somewhat self ironic) patriotism of the rebel, mostly working-class district, which has always been critical of the ruling establishment. The distinctive ornamental relief on the surface of the sculpture was originally created for technological reasons, ie as an acknowledged supporting metal skeleton for attaching wrought copper plates, but eventually became an element that makes a simple sculptural theme a magical object reminiscent of Egyptian or Assyrian archaeological artifacts.

26

27

JAROSLAV RÓNA

SEDÍCÍ LVICE / SITTING LIONESS

Italy, Venice – Giardini della Marinaressa bronz / bronze

Jak známo, České země mají ve znaku dvojocasého lva, tak jako Benátky mají lva okřídleného. Přemýšlel jsem o soše kterou bych měl na tento kopec navrhnout během mé návštěvy Vídně a při cestě k zámečku Belveder jsem si všiml nádherných barokních soch lvů a sfing lemujících cestu do vrchu v parku před vídeňským Belvederem.

Při pohledu na barokní lvy jsem dostal nápad umístit na žižkovský kopec Lvici, která by byla symbolickou partnerkou Českého lva na protějším hradním kopci. Líbila se mi pozice vztyčeného sedícího lva, opírajícího se o přední nohy tak, jak jsem to každý rok při návštěvě Biennale vídal u krásných kamenných lvů strážících benátský Arsenal.

Když mi byla nabídnuta možnost vystavovat nějakou sochu v Benátkách, zdálo se mi, že bude symbolické, když se moje Lvice ocitne ve městě Lvů, kteří částečně přispěli k jejímu vzniku.

As is well known, the Czech lands have a two-tailed lion in the coat of arms, just as Venice has a winged lion. During my visit to Vienna, I was thinking about the statue I should design for the hill and on the way to the Belvedere Palace I noticed beautiful baroque statues of lions and sphinxes lining the way up the hill in the park in front of the Viennese Belvedere.

Looking at the Baroque lions, I got an idea to place on Žižkov Hill a lioness that would be a symbolic partner of the Czech Lion placed on the opposite Prague’s Castle hill. I liked the position of an upright sitting lion, leaning on its front legs, as I saw it in the beautiful stone lions guarding the Venetian Arsenal every year during my visit to the Biennale.

When I was offered the opportunity to exhibit some statue in Venice, it seemed symbolic to me to that my Lioness would found herself in the city of the Lions that had partially contributed to its creation.

KURT GEBAUER

KLECOHLAVY / CAGE HEADS

Praha, Vojanovy Sady – U Lužického semináře železo / iron

Rodák z Hradce nad Moravicí vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně a Sochařsko-kamenickou školu uměleckých řemesel v Hořicích. V letech 1963–1969 studoval u profesorů Vincence Makovského a Karla Lidického na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1965 ještě během studia absolvoval stáž u profesora Otto Herberta Hajka ve Stuttgartu a v roce 1972 absolvoval stáž u profesora Césara Baldacciniho na Académie des Beaux-Arts v Paříži. Od 1990 působí jako vedoucí pedagog, od roku 1992 už jako profesor v Ateliéru sochařství na VŠUP v Praze. Od roku 2018 je též profesorem na Katedře výtvarné výchovy a kultury FPE Západočeské univerzity v Plzni.

Kurt Gebauer was born in Hradec nad Moravicí, he studied at the School of Arts and Crafts in Brno and the Sculpture and Stonework School of Arts and Crafts in Hořice. In 1963–1969 he studied under professors Vincenc Makovský and Karel Lidický at the Academy of Fine Arts in Prague. In 1965, during his studies, he completed an internship with Professor Otto Herbert Hajek in Stuttgart and in 1972 he completed an internship with Professor César Baldaccini at the Académie des Beaux-Arts in Paris. Since 1990 he has been working as a leading teacher and since 1992 he has been a professor at the Sculpture Studio at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Since 2018 he has also been a professor at the Department of Art and Culture at the Faculty of Arts of the University of West Bohemia in Pilsen.

První Klecohlavy vznikly z nýtované pásoviny v roce 1987, další ze železného drátu pro dvorek u Vladislavského sálu při výstavě na Pražském hradě v roce 1995. Poslední tři z tlusté kulatiny byly pro paní Medu Mládkovou na dvorek Musea Kampa. Lidské hlavy jsou vězení obludných blbostí. Klec ale nezabrání, aby tam zavanulo i něco lepšího a díky mezerám mezi mřížemi to pak může zavanout i do jiných klecohlav. Tak ať vane!

The first Cage Heads were made from the riveted strip in 1987, another from the iron wire for the backyard at the Vladislav Hall at the Prague Castle exhibition in 1995. The last three of the thick logs were for Mrs. Meda Mládková to the backyard of Museum Kampa. Human heads are a prison of monstrous stupidity. However, the cage does not prevent anything better from blowing there, and thanks to the gaps between the bars, it can also blow into other cages.

28

29

30

31

KURT GEBAUER

JEDNA Z VELKÝCH HLAVIČEK / ONE OF THE BIG HEADS

Ostrava, Gong – Poděbradova beton / concrete

Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Jaká hlavička vymyslela to mordování a drancování a uměla rozfofrovat ty okolo? Doufejme, že nic takového se už nebude opakovat. Je to ale jen v našich hlavičkách.

Big heads or other heads like lightbulbs are my long-term topic. A human head is a mysterious object, it can glow with ideas, goodness and can be blocked by stupidity and aggression. By looking at them we can reflect on who we are. I‘ve been making the heads since 1970s. Four of them (2 metres high) were shown in 2011 on the Jan Palach square, in 2013 in front of the National Library of Technology and at Landscape Festival in Prague. In 2016, some of them were destroyed by drunks in České Budějovice. Let‘s hope that nothing like that will happen again. It‘s all in our heads.

32

33

KURT GEBAUER

NOHY Z VODY / LEGS FROM WATER

Plzeň, Mlýnská strouha

polyurethan / polyurethane

„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“

"It is probably known that female swimmers and other floating ladies are my life’s theme. Legs from water are something a bit different. It is a part of the handstand visible above the water level and this is usually the most joyous expression of children and girls in water. Well, I also sometimes give it a try. This tomfoolery makes happy even those who watch it; and how to discover the joy also in places where girls usually do not bathe, or where they sometimes bathe but it’s just too cold for bathing at the moment? A sculpture can replace all sorts of people – dead poets, saints but also criminals. So why legs from water should not have a monument if they represent the symbol of the most important thing why we are here - the joy of life?"

34 35

STEFAN MILKOV

JESUS CHRIST SUPER STEALTH

Praha, Národní Divadlo – Národní 2
laminát s železným povrchem / laminate with iron surface

Rodák z Bohumína vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, následně studoval v ateliéru Sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Mezi lety 1987–1991 byl členem skupiny Tvrdohlaví. V současné době žije a pracuje v Praze.

Born in Bohumín, he completed his studies at the Secondary School of Applied Art in Uherské Hradiště and subsequently studied at the Sculpture Studio at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Between 1987 and 1991, he was a member of the group Tvrdohlaví. Stefan Milkov currently lives and works in Prague.

Zastávám názor, že by umělec, a především sochař, neměl popisovat a vysvětlovat svoje dílo, nebot’ tím ubírá divákovi svobodu a prostor, aby si to dílo vyložil a vnímal po svém. Mám-li však popsat, co bylo motivem k vytvoření této plastiky, je to jednoduché: jde s nadsázkou o věčný rozpor našeho křesťanského morálního, mírumilovného kodexu a přitom neustálé potřeby vyvíjet čím dál tím dokonalejší zbraně hromadného ničení.

I believe that an artist, and above all a sculptor, should not describe and explain his work, as this deprives the viewer of the freedom and space to interpret and perceive the work in his or her own way. However, to describe what was the motive for the creation of this sculpture, it is simple: it is an eternal contradiction of our Christian moral, peaceful code, and at the same time a constant need to develop ever more sophisticated weapons of mass destruction.

36

37

38

39

STEFAN MILKOV

KOSMICKÉ DÍTĚ / COSMIC CHILD

Praha, Mánes – Masarykovo nábř. 250/1 laminát / laminate

Všichni tušíme, že v nekonečném vesmíru stále probíhá pohyb, působí různé síly měřítka a vztahy, na jejichž úplné pochopení a poznání prozatím lidstvo nestačí. Často jsem o tom přemýšlel a zkoušel jsem tento pocit transformovat do tvaru – artefaktu, kterým bych si na tyto otázky sám sobě nějakou pozitivní formou odpověděl. Tak vznikla idea vytvořit symbol neustálého zániku a zrodu vesmíru – Kosmické dítě.

We all suspect that there is constant movement in the endless space, that there are various powers, scales and relations at play that are still beyond humanity‘s ability to understand. I often wondered about this and tried to give shape to this feeling – in the form of an artifact, through which I would provide myself with tangible, positive answers to these questions. Thus originated the idea to create a symbol of constant demise and rebirth of the Cosmos: the Cosmic Child.

40 41

42

43

STEFAN MILKOV

STRÁŽCE / GUARDIAN

Pardubice, Dům U Jonáše – Pernštýnské nám. 50 laminát, nanobronz / laminate, nanobronze

Socha Strážce vznikla původně jako komorní plastika. Vzhledem k jejímu vhodnému tvarosloví a tématu jsem se ji rozhodl minulý rok převést do monumentálního měřítka. Co dodat k samotné plastice? Osobně to cítím tak, že časy jsou neklidné, někdy až bouřlivé a svět se mění spíše k horšímu. Mimo jiné asi potřebujeme i Strážce, silného strážce. Možná přijde i čas povolat Blanické rytíře.

The Guardian statue originally came into existence as a small piece. Last year I came to a conclusion its form as well as theme would be suitable for recreating it on a monumental scale. And what can be said about the sculpture itself? As for myself, I feel these are troubled times, sometimes even turbulent, and the world seems to be changing for the worse. Besides other things, we perhaps also need a guard, a powerful strong guard. There even might be a time when the knights of Blaník will have to be called to save us.

44

45

STEFAN MILKOV

STRÁŽCE / GUARDIAN

Italy, Venice – Giardini della Marinaressa laminát, nanobronz / laminate, nanobronze

Sochu Strážce jsem původně vytvořil jako komorní plastiku. Vzhledem k jejímu vhodnému tvarosloví a tématu jsem se ji později rozhodl převést do monumentálního měřítka.
Co dodat k samotné plastice? Osobně to cítím tak, že časy jsou neklidné, někdy až bouřlivé a svět se mění ve všech ohledech. Bohužel spíše k horšímu, jak jsme svědky v posledních měsících. Toto dílo je tedy mým vyjádřením víry v sílu naší civilizace, symbolem odvahy a víry v nezlomného ducha lidstva – Strážce a Ochránce v těžkých časech.

Je mi velkou ctí, že mohu tuto sochu vystavit v nádherných Benátkách, v zemi, která je v tomto roce tak těžce zkoušená a doufám, že navodí divákům pocit naděje v bezpečnější budoucnost, stejně jako mně, když jsem ji tvořil.

Originally, I created the Guardian as a small-sized sculpture. Its formal qualities later inspired me to recreate it on a monumental scale. And what can I say about the sculpture itself? I personally feel that these are troubled times, sometimes even turbulent, and the world is changing in all aspects. Regretfully, it is a change for the worse, as we are witnessing in recent months. This work is thus an expression of my belief in our civilisation and its power, a symbol of courage and faith in indomitable spirit of humanity – the Guardian and Protector in difficult times.

I am honoured to be able to show my sculpture in the beautiful city of Venice, in a country that had suffered so much this year. I hope that it will bring the viewers a sense of hope in safer future, as it did to me when I was creating it.

46

47

STEFAN MILKOV

DYNAMIKON / DYNAMICON

Ostrava, Gong – Poděbradova laminát / laminate

Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy“ a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná.

The sculpture Dynamicon is a part of my latest monumental work which I call “machine sculptures”. I‘m looking for a form that would give an impression of synthesis of something both biological and technical. In this particular case, it‘s some animalistic and very strong machine, ready for action. However, we don‘t know yet if this action will be useful or dangerous.

48

49

STEFAN MILKOV

CORPUS ANGELICUS

Dolní Břežany, Náměstí na Sádkách

litina / cast iron

Sochu Corpus Angelicus, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.

I created the sculpture called “Corpus Angelicus“ as a part of an exhibition of the same name which I had at Prague Castle in 1997. An angel is a constant theme for me, this mysterious being is present in all religions. It is a sort of a positive, ecumenical symbol and I am enticed to shape it and give it various forms and constantly retransform it. An angel has probably never been seen before but we may believe that it exists in some form and this always stirs my imagination. That is why “Corpus Angelicus“, a sculpture made of robust cast steel, in contrast to the notion of a unknown and elusive ethereal being. A sort of shell of the Angel, it can be understood like this. But I leave it to the viewer. I am glad that the object is installed in Břežany near the monastery and I hope that it will give joy to the citizens and maybe also a reason to pause and think.

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

SEDÍCÍ POSTAVA / SITTING FIGURE

Praha, Novoměstská radnice – Karlovo nám. 1 vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí jsou typické expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.

Alexandra Koláčková is a graduate of fine arts at the Faculty of Pedagogics in Olomouc. Characteristic features of her work are especially colourful, large-format ceramic and concrete sculptures, intended for public spaces. However, in many projects the author expanded the range of visual effects to deal with space itself, mingling an artistic approach with the work of a landscape designer. Her artistic concept is typical of expressive range of colours, simple and rounded morphology and an abiding sense of playful elements.

Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru získává socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působí jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a také jako prostředek ke spočinutí.

The first impulse of this realization was an intention to complement an intimate place of a private garden with seating with sculpture. A bench in the form of a stylized woman has been created and you can nestle down with a book in her arms or sit down face to face to a close person in a confidential conversation. By being placed in the public space, the statue has gained another meaning that is firmly embedded in my work: acting as an island to enliven the street that you usually just pass through, as an opportunity for a short stop – enriched with unexpected aesthetic experience – and as a means of a peaceful rest.

50

51

52

53

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

DVĚ KŘESLA / TWO CHAIRS

Praha, Dětský ostrov

vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru.
Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry... Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou... A to je to, čeho si osobně na díle Alexandry opravdu cením.

Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření... Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.

Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka

Pieces of art have been commonplace in parks and gardens since anyone can remember. They may be a discreet accessory, an extravagant jewel, a guide or a centrepiece of the garden‘s design – and the main reason for its existence. An art piece and its placement in the garden can have a deeply personal meaning, or it can be the result of a meticulously focused architectural intent.
The creations of Alexandra Koláčková are immediately recognizable and her style unmistakable. And yet despite this – or maybe precisely because of this – they set the narration line of the area in motion in so many different ways... They serve as a decorative piece or a climbing frame; they can be the centre of the universe or a tiny surprise hiding under the bench... And that is why I personally value Alexandra‘s work so much.

Most gardens are not meant to be just observed, but rather used in active ways – their space waiting to be touched, sat on, jogged through... Everything is permitted – even welcome. The same applies to Alexandra Koláčková‘s sculptures. Their simple, rounded and approachable shapes as well as their larger than life-size outright beg to be climbed on. This has a tremendous benefit for a garden architect like me. A garden, with everything in it, should be inviting, welcoming and open to visitors – it should encourage exploration and discovery. In the case of Alexandra‘s sculptures, this is often literally the case, with hands or even whole bodies inviting visitors to sit, lie or rest on them. Whatever they want and whatever they can think of, be it children, their parents or their imagination.

Kateřina Pospíšilová, garden architect

54

55

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

TŘETÍ RUKA / THIRD HAND

Vratislavice nad Nisou, Zámecký park

vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.

Chairs for the city is a series of bright ceramic sofas and chairs installed in busy city streets for permanent or temporary periods. Stop for a moment at a random location in the street, sit down, touch the shiny smooth shapes, feel and enjoy the colours. Nestle down for a while and look around you or close your eyes and listen to the sounds of the street. Allow yourself to be present in the moment.

56 57

58

59

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

SOFA

Praha, Pavilon B.Braun Dialog – Budínova 2464/2b, vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Užitné keramické sofa organických tvarů vnáší do veřejného prostoru hravost a optimismus. Na rušné ulici plné shonu působí plastika jako ostrov pohody a dobré nálady; jako místo, kde můžete krátkým spočinutím „dobít baterky“.

Coloured glazed ceramics on a reinforced concrete shell. A utility ceramic sofa with organic shapes brings playfulness and optimism into a given public space. In the busy street full of hustle and bustle, the sculpture gives an impression of an island of peace and good cheer, a place where you can “recharge your batteries” with a brief rest.

60

61

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

KŘESLO / ARMCHAIR

Dolní Břežany, Náměstí na Sádkách

vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Nový pohled na městský mobiliář. Netradičně pojatá užitná plastika je inspirací pro architekty i zastupitele. Keramické křeslo nepůsobí fádním dojmem a není sériovým výrobkem. Díky oblým tvarům je hravé a originální a oprávněně přitahuje pozornost kolemjdoucích.

Coloured glazed ceramics on a reinforced concrete shell. This is a new approach to street furniture. An unconventionally conceived utility sculpture is an inspiration for both architects and city councillors. A ceramic chair does not look dull and it is not a serial product, either. Thanks to its rounded shapes it is playful and original, and rightfully attracts the attention of passers-by.

62

63

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

DRUHÁ RUKA / SECOND HAND

Plzeň, Intercora – Rondel, Lochotínská 1108/18 vysokopálená šamotová hlína / high-fired clay

Křesla pro město je projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.

Chairs for the city is an art project of bright ceramic sofas and chairs installed in busy city streets for permanent or temporary periods. Stop for a moment on an unscheduled location right on the street, sit down, touch the shiny smooth shapes, feel and enjoy the colors. Nestle down for a while and look around you or close your eyes and listen to the sounds of the street. Allow yourself to be present in the moment.

64

65

ALEXANDRA KOLÁČKOVÁ

SOFA

Plzeň, Intercora – Rondel, Lochotínská 1108/18 vysokopálená šamotová hlína / high-fire clay

Užitné keramické sofa organických tvarů vnáší do veřejného prostoru hravost a optimismus. Na rušné ulici plné shonu působí plastika jako ostrov pohody a dobré nálady; jako místo, kde můžete krátkým spočinutím „dobít baterky“.

Coloured glazed ceramics on a reinforced concrete shell. A utility ceramic sofa with organic shapes brings playfulness and optimism into a given public space. In the busy street full of hustle and bustle, the sculpture gives an impression of an island of peace and good cheer, a place where you can “recharge your batteries” with a brief rest.

LUKÁŠ RITTSTEIN

OSVÍCENÍ / SHINING

Praha, ČEZ – Duhová 1444/2 laminát / laminate

Lukáš Rittstein absolvoval v roce 1997 Akademii výtvarných umění v Praze, kde od roku 2013 vede sochařský ateliér. V roce 1999 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Jeho sochy byly představeny na přehlídkách Art Beijing, v Akademie der Kunste v Berlíně, v Sokrates Sculpture Parku a ve WTC v New Yorku nebo samostatně v Albertinu v Drážďanech. Lukáš Rittstein reprezentoval, spolu s Barborou Šlapetovou, Českou republiku na světových výstavách EXPO 2010 v Šanghaji a EXPO 2015 v Miláně. Jejich kniha Proč je noc černá získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera. Je zastoupen v mnoha zahraničních i domácích sbírkách. Jeho díla můžeme najít v soukromém i veřejném prostoru.

Lukáš Rittstein graduated from the Academy of Fine Arts in Prague in 1997, where he has headed its sculpture studio since 2013. In 1999 he received the Jindřich Chalupecký Award. His sculptures have been featured at the Art Beijing, at the Akademie der Kunste in Berlin, the Socrates Sculpture Park and the WTC in New York, and at a solo show at the Albertinum in Dresden. Barbora Šlapetová and Lukáš Rittstein represented the Czech Republic at the EXPO 2010 world exhibition in Shanghai, China, and at EXPO 2015 in Milan, Italy. Our book Proč je noc černá won the Magnesia Litera award in 2005. His sculptures can be found both in galleries and as public installations.

Les. Nostalgie mizející divočiny. V řadě „zaparkované“ měkké hmoty se drží horizontálních kmenů tak, jako se duše upíná na osu své existence. Zároveň si „na zádech“ nesou své osobní příběhy.

Forest. Nostalgia for the vanishing wilderness. In a row of “parked” soft matter, they cling to horizontal trunks as the soul clings to the axis of its existence. At the same time, they carry their personal stories “on their backs”.

66

67

68

69

LUKÁŠ RITTSTEIN

SLADKÉ SNY / SWEET DREAMS

Dolní Břežany, Keltský park – Pražská laminát, ocel, hadice / laminate, steel, tubes

Les. Nostalgie mizející divočiny. V řadě „zaparkované“ měkké hmoty se drží horizontálních kmenů tak, jako se duše upíná na osu své existence. Zároveň si „na zádech“ nesou své osobní příběhy.

Forest. Nostalgia for the vanishing wilderness. In a row of “parked” soft matter, they cling to horizontal trunks as the soul clings to the axis of its existence. At the same time, they carry their personal stories “on their backs”.

70 71

JAKUB FLEJŠAR

LEVITUJÍCÍ POSTAVA / LEVITATING FIGURE

Praha, Nádraží Holešovice – Plynární železo / iron

Studoval na pražské VŠUP v Ateliéru sochařství u profesora akademického malíře Jiřího Beránka. Vedle sochařství se věnuje snowboardingu – snowboardcrossu. Mimo jiné je trenérem Evy Samkové, olympijské vítězky ze Sochi 2014. Jeho tvorbu charakterizují komplexní sošné celky z přírodních fragmentů připomínající postavy nebo abstraktní objekty vycházející z figury. Díla jsou inspirována přírodou a mystickou kulturní tradicí.

Studied at Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, in the Sculpture Studio of professor Jiří Beránek. Besides the art of sculpting, Jakub Flejšar is active in snowboarding – snowboardcross. Among others, he is a coach of Eva Samková, the Winter Olympics winner (Sochi 2014). His work is characterized by comprehensive sculptural units consisting of natural fragments; his works are inspired by nature and mystical cultural tradition.

Mé neustálé uvažování o sobě samém, o člověku, o jedinci a jeho postavení v systému lidství, jeho zdánlivé důležitosti, která je ve skutečnosti bezvýznamná a nesmyslná mne přivedla k zobrazování člověka, jedince a jeho úlohy na světě. Jsme vlastně jenom prázdné, nehybné schránky stojící (sedící) na jednom místě, přesvědčeni o své výjimečnosti. Všechny mé plastiky, včetně této, jsou často abstraktním vyobrazením lidské prázdnoty bezdůvodně přebývající v tomto světě.

My constant thinking about myself, about the human being, about the individual and his position in the system of humanity, his apparent importance, which is insignificant and meaningless, led me to display human beings, individuals and their roles in the world. Actually, we are only empty, motionless cases standing (sitting) at the same place convinced of our uniqueness. All my sculptures, also this one, are often an abstract representation of the human emptiness unreasonably living in this world.

72

73

74

75

JAKUB FLEJŠAR

ROZPAD – ROZKLAD / DECAY – DECOMPOSITION

Praha, Empiria Tower – Na Strži 1702 železo / iron

Kompozici tvoří jednotlivé, vzájemně se oddělující části člověka – lidského těla. Díky veškeré dřině a vyčerpání, co prožívá nebo prožil, se fyzicky i mentálně rozpadá. Je jedno, jestli jediným vyčerpávajícím momentem, nebo celoživotní snahou něčeho dosáhnout.

The composition consists of individual, mutually separated parts of man – the human body. Due to all the hard work and exhaustion of what he experiences or has experienced, he falls apart physically and mentally. It doesn‘t matter if it‘s caused by one exhausting moment or a lifelong effort to achieve something.

76

77

JAKUB FLEJŠAR

OPTIMISTA A PESIMISTA / OPTIMIST AND PESIMIST

Hradec Králové, AUPARK – Gočárova tř. 1754/48 železo / iron

Při své práci se zamýšlím nad bytím, nad člověkem a jeho úlohou na tomto světě. Člověk, rádoby společenská bytost, zvyklá nebýt sama (proto je pro nás vždy příjemnější sledovat spíše sousoší více figur). Jsme však osamoceni v našem bytí, sami v sobě a sami se sebou. Ač vedle sebe sedící, osamoceni jsme se svým pohledem na svět, jeden optimista, druhý pesimista, stejní či podobní vzhledem, rozdílní názorem, ve fyzickém světě pospolu, v tom vnitřním se však nepotkávající...

In my work I think about existence, about the man and his role in this world. Man, would-be social being, used to not being alone (that is why it is always more pleasant for us to watch groups of sculptural figures). But we are alone in our existence and ourselves. While sitting side by side, we are alone with our view of the world, one optimist, the other pessimist, the same or similar appearance, different opinion, in the physical world together – but in the inner world not meeting...

78

79

JAKUB FLEJŠAR

NEVIDITELNÁ POSTAVA / INVISIBLE FIGURE

Hradec Králové, AUPARK – Gočárova tř. 1754/48 železo / iron

Pokus o zobrazení člověka v jeho podstatě – jeho základní ne-fyzické podobě – jeho osamocení, v domyšleném důsledku jeho neviditelnost pro ostatní a nedůležitost pro svět a systém ve kterém se pohybuje. Jsme důležití jen pro sebe samé, pro ostatní jsme téměř neviditelní...

An attempt to portray a man in his essence – his elementary non-physical form – his loneliness, in the consequence of his invisibility to others, the unimportance to the world and system in which he lives. We are important only to ourselves, to others we are almost invisible...

MARTIN STEINERT

DŘEVĚNÝ OBLAK / WOODEN CLOUD

Praha, Smetanovo nábřeží

dřevo / wood

Martin Steinert je hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. Během jeho třítýdenního pobytu u příležitosti konání festivalu Sculpture Line vznikla pražská podoba díla Wooden Cloud. K jeho tvorbě patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem diváků a kolemjdoucích o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit veřejnost přímo do své práce.

V červnu 2015 postavil monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního procesu instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které autor následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak – architektura přání).

Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v Petrohradě (2016), v Berlíně (2017), v Paříži (2018) a v roce 2019 vznikl pátý Wooden Cloud v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další Dřevěné oblaky byly v roce 2020 vytvořeny pro Prahu a Tiranu..

Martin Steinert is a guest of the residency programme of the Goethe-Institut. He will stay in Prague for three weeks and create his work at the occasion of the Sculpture Line festival. During his stay, he is going to create the Prague version of his “Wooden Cloud”. For several years, the work of sculptor Martin Steinert has included spatial installations made of ordinary wooden laths. It was people’s great interest in mostly several-week processes of creating objects in public space which has led Martin Steinert to the idea of involving people directly into his work.

In June 2015, Martin Steinert built a monumental sculpture of almost 2,000 meters of wooden slats in the apse of the church of St. John (Johanneskirche) in Saarbrücken. During the four-week creation of the installation, visitors to the church were invited not only to watch the sculptor‘s work, but even to take part in it themselves. Approximately 1,200 people wrote their personal wishes on prepared wooden slats which Martin Steinert then incorporated into his installation. Their wishes, formulated on the slats as individual manifestos of dreams, hopes and expectations, branched out into thousands of synapses. In this way, an art project called Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Architecture of Wishes) was created and set out on its journey.

The wooden cloud floats from Saarbrücken through selected cities of the world and it is always created in a new form in prominent public places. Temporary installations made of wooden slats with inscriptions on them become snapshots of social atmosphere. So far, the wooden cloud has stopped on its way in St. Petersburg in 2016, in Berlin in 2017, in Paris in 2018, and the fifth “Wooden Cloud” was created in Al-Istiqlal Park in Ramallah in 2019. Two more wooden clouds are going to be created in 2020 in Prague and Tirana.

80

81

82 83

JOHANNES PFEIFFER

LIFEBOATS / ZÁCHRANNÉ ČLUNY

Praha, Smíchovská náplavka

kovová síť, fluorescentní barva / metal grill, fluorescent yellow colour

Johannes Pfeiffer se narodil v roce 1954 v německém Ulmu. Vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Římě a Carraře. V následujících letech získává odměny a stipendia a naplno se věnuje výstavám a projektům v různých městech, např. Pisa, Ulm, Turín a Montevideo. Jeho umění se vyvíjí hlavně mezi Itálií a Německem, dotýká se ovšem také dalších zemí Evropy a světa. Práce Pfeiffera je v souladu s přírodními a uměle vytvořenými místy a materiály, které umělec nejčastěji používá, jsou cihly, syntetická vlákna a neonová světla pro jeho světelná graffiti.

Johannes Pfeiffer was born in 1954 in Ulm, Germany. He studied sculpture at the Academy of Fine Arts of Rome and Carrara. In the following years he wins rewards and scholarships and dedicates himself to the fulfilment of shows and projects in different cities as Pisa, Ulm, Torino and Montevideo. His art mainly develops between Italy and Germany, touching also other countries in Europe and the world. The work of Pfeiffer complies with natural and artificial locations and the materials mostly used by the artist are bricks, synthetic fiber cables and neon lights for his bright graffiti.

Fluorescenční, jemné, lehké: pět lodí navržených vizuálním umělcem Johannesem Pfeifferem našlo místo na břehu řeky Vltavy v úseku, který se vine středem Prahy. Stará dokovací stěna, na kterou jsou zavěšeny, se tak stává přístřeškem pro tyto malé čluny, které vypadají, že čekají na každého, kdo je potřebuje. Samotný název díla, Záchranné čluny, naznačuje, že se jedná o záchranné plavidlo, loďku pro ty, kteří potřebují pomoc. Ale když se k ním přiblížíme, čeká nás hořký objev – lodě prosakují.

Materiál, ze kterého jsou vyrobeny, není nic jiného než síť z kovu, která není vodotěsná. Lodě, které při bližším pohledu připomínají spíše křehké listy, nemohou nikoho přepravit, nikoho zachránit, když do nich vnikne voda.
Dílo je symbolem obtížného období, které zastihlo celé lidstvo nepřipravené, v němž se jakýkoli záchranný člun nejeví jako dostatečně pevný pro záchranu všech. Přestože instalace vyzařuje nejistotu a melancholii, umělec vyjadřuje víru, že stále existuje naděje. A pak malé čluny potřetí změní formu a stanou se rozsvícenými pochodněmi. Díky fluorescenční barvě, která je v noci zviditelňuje i z dálky, se mění v majáky naděje, které utěšují a označují existenci nové životní cesty.

Fluorescent, delicate, light: the five boats, designed by the visual artist Johannes Pfeiffer, have found their destination on the banks of the Vltava River where it runs towards the city centre of Prague. The old wall of the dock they are fixed on, thus becomes a boathouse for these little boats, which seem to be waiting for anybody who is in need of them.
The title of the work itself, Lifeboats, suggests rescue vessels, small sloops that are used for rescuing people. But approaching them one makes a bitter discovery: the ships are leaking. The material they are made of is a metal net and therefore not impenetrable. The boats which at closer look seem more like fragile leaves than solid vessels can ́t transport anybody, can ́t rescue anybody as water comes in. This work of art is a symbol of the difficult period which has taken humankind unprepared, in which no lifeboat seems safe enough to rescue all. But although the installation radiates uncertainty, the artist, conveys the awareness that there is still hope. And then the little boats change dimensions for the third time and become burning torches. Thanks to their fluorescent colour which at night makes them visible also from far away they change into beacons of hope, which give comfort by signalising the existence of a new accessible way.

Sochařské dílo Záchranné čluny bylo instalováno s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

The artwork Lifeboats was installed with financial support of the Czech-German Fund for the Future.

84

85

MARC MOSER

LAKOTA / AVARICE

Olomouc, Presbeton – Chválkovice ocel / steel

Marc Moser se narodil v Arbonu, švýcarském průmyslovém městě u Bodamského jezera. V mládí vytvářel první sochy z různých materiálů. Ovlivněn prostředím a profesí svého otce, obchodníkem se železem, vybudoval si velké sympatie ke kovu. V roce 1986 po ukončení střední školy dal přednost vyučení kovářem před akademickou kariérou. Toto rozhodnutí mu ukázalo možnosti oceli. Po roce 1989 spolupracuje se sochařem Etiennem Krähenbühl, od roku 1993 tvoří ve svém ateliéru v Arbonu. Mnoho jeho děl obdrželo mezinárodní pozornost, včetně objektu Sea Pink, které bylo součástí mezinárodní výstavy Sculpture by the Sea v dánském Aarhusu, nebo dílo bluetoo_ vystavené v rámci OpenArt, Örebro Švédsko, což je největší Art Biennale Skandinávie.

Marc Moser was born in 1968 in Arbon, a swiss industrial town at the lake of constance. In his youth, he crafted first sculptures, made out of different materials. Influenced by the environment and the profession of his father, an ironmonger, he has developed an affinity for metals. In 1986, after completing intermediate school, Moser decided against an academic career, opting for an apprenticeship as blacksmith instead. Since 1989, he works in his atelier in Arbon. Many of his artworks have received international attention, including the object Sea Pink at the international exhibition Sculpture by the Sea in Aarhus, Denmark, and the object bluetoo_ at OpenArt, Örebro Sweden, the largest Art Biennale of Scandinavia.

Původ tohoto díla je v intuici. Socha odhaluje polarity způsobené člověkem a touhou, ilustruje dilema a vyrovnávací akt vědomé existence. Zvětšené a pozměněné ruční nářadí narušuje běžné vnímání a vytváří symboly pro přerod z industrialní do digitální éry. Avarice je kritickým přezkoumáním chamtivosti našeho komerčního bytí.

The origin of this artwork is an intuition. The sculpture reveals the polarities caused by a human being and his desire. It illustrates the dilemma and balancing act of conscious existence. Enlarged and modified hand tools interfere with common perception and create symbols for transition from an industrial to digital era. Avarice is a critical review of the greed of our commercial being.

86

87

VLADIMÍR ŠKODA

NEBESKÁ SFÉRA – NEBESA SFÉR / CELESTIAL SPHERE – HEAVEN SPHERE

Praha, Vojanovy sady

železo / iron

Vladimír Škoda se narodil roku 1942 v Praze. Vyučil se soustružníkem-frézařem, později studoval kresbu a zajímal se také o malbu. V roce 1968 přichází do Francie, přestává se věnovat malbě a začíná se sochařstvím. Studuje v Grenoblu a později v Paříži. V letech 1973–1975 působí v Římě ve Ville Medici a vytváří sérii soch ze železného drátu. Od roku 1975 začíná vytvářet první práce v kovárně, které vyúsťují koncem sedmdesátých let v realizací monumentálních soch. Po svých prvních samostatných výstavách v Římě, v Milánĕ (1975) a v Paříži (1977) Vladimír Škoda vytváří v roce 1979 monumentální dílo Horizontal – Vertical pro sympozium Situation 1 v Regensburgu a začíná vystavovat v Evropě.

Po samostatné výstavě v Musée d’Art Moderne v Paříži v roce 1987, kde představuje sérii kovaných koulí nazvanou de l‘intérieur, se v jeho práci po dlouhé kovářské praxi objevila v roce 1988 dokonalá koule. Hmotu je pro její zpracování a formování nutné rozžhavit v peci do běla. Tato hmota – energie probuzená v oceli teplem – zabraňovala Vladimíru Škodovi vidět přesnou původní formu právě tvořeného díla a vývoj jeho práce tak progresivně dospěl k sférické formě. Do nitra ocelových sfér začal vsazovat i jiné kovy, například měď, a opracovával jejich povrch rýhováním a leštĕním.

Z černé matnosti absorbující světlo přechází k dokonalé sféře s lesklým povrchem, který odráží obraz proměněného vnějšího světa. První sférické sochy se zrcadlovým povrchem vytváří Vladimír Škoda v roce 1991 a o rok později je představuje na autorské výstavě v Moulins Albigeois v Albi na jihu Francie.
V roce 2013 Vladimír Škoda zahajuje přehlídkou v Espace d’art contemporain André Malraux v Colmaru sérii výstav ve Francii, v Nĕmecku a v České republice. Celá série je doprovázena monografií nazvanou de l’intérieur (z nitra), která nabízí průřez autorovou tvorbou od devadesatých let až po současnost.

Vladimír Škoda was born in Prague in 1942. A lathe operator by trade, he later studied the art of drawing and dabbled in painting as well. He moved to France in 1968, where he stopped painting and started sculpting. He studied in Grenoble and later in Paris. In 1973–1975 he was active in Villa Medici in Rome, creating a series of iron-wire sculptures. In 1975, he created his first works in the forge – a direction that culminated in a series of monumental statues a few years later. In 1979, after his first standalone exhibitions at the Primo Piano gallery in Rome, the BLU gallery in Milan (1975) and the Ilanne gallery in Paris (1977), Vladimír Škoda created his monumental work “Horizontal – Vertical” for the Situation 1 symposium in Regensburg and began showing his art throughout Europe.

After his individual exhibition at Musée d’Art Moderne in Paris in 1987, where he presented a series of forged spheres named de l‘intérieur, his work started to feature the shape of a perfect sphere in 1988 – after long years of smithing practice. In order to process and shape the material, it needs to be heated up in the forge to being white-hot. This substance – energy of steel awakened through heat – prevented Vladimír Škoda from seeing the exact original form of the work being created and the evolution of his work progressed to the form of a sphere. He started setting other metals like copper into the centre of steel spheres and grooving or polishing their surface.

A light-absorbing black dullness transitions to a perfect sphere with shiny surface reflecting a transformed world. Vladimír Škoda created his first spheres with mirror surface in 1991 and introduced them at his individual exhibition in Moulins Albigeois in the commune of Albi in Southern France.
In 2013, the Espace d’art contemporain André Malraux exhibition in Colmar was the first in a series of exhibitions by Vladimír Škoda in France, Germany and the Czech Republic. The whole series is accompanied by a monograph named de l’intérieur (From the Inside), offering an overview of his work from the 1990s to present day.

88

89

90 91

TOMÁŠ MEDEK

KAPSULE / CAPSULE

Brno, Galerie Šilingrák – Šilingrovo náměstí leštěný lakovaný bronz / painted polished bronze

Tomáš Medek (* 1969) vystudoval sochařství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde od roku 1998 až dodnes pracuje jako odborný asistent. V roce 1997 absolvoval stáž v kanadském Halifaxu na universitě NASCAD (Nova Scotia College of Art and Design). Ústředním tématem jeho tvorby jsou struktury, pomocí kterých vytváří umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem. Od roku 2010 je vedoucím 3D Studia, které funguje při Ateliéru sochařství na FAVU v Brně.

Tomáš Medek (* 1969) studied sculpture at the Faculty of Fine Arts at the Brno University of Technology, where he has worked as a technical assistant since 1998. He graduated from Halifax, Canada, at the NASCAD (Nova Scotia College of Art and Design) in 1997. The central theme of his work are structures with which he creates artistic objects with perfect craftsmanship and a thoughtful concept. He has been the manager of 3D Studio since 2010, which works at Sculpture Studio at FAVU in Brno.

V posledních deseti letech se Tomáš Medek intenzivně zabývá 3D technologiemi, jako je metoda FDM Rapid Prototyping, 3D digitalizace a měření, jinými slovy technikou prostorového 3D tisku a 3D skenu, které mu umožňují vytváření nejsložitějších strukturálních objektů, jež jsou bez těchto metod prakticky nerealizovatelné. Výsledná díla jsou převážně tvořena z kompozitního materiálu nebo ABS plastu. Ústředním tématem jeho současné tvorby jsou organické struktury. Umělcovou inspirací je příroda, přírodní procesy a zákonitosti, biologická struktura života a zároveň konstruktivní složky stavby organismů. Objekty multiplikuje, propojuje, deformuje, obtéká do organických struktur, hledá vazby, spojení a napětí. Nahlíží pod povrch skrz sítě do nitra a odkrývá vnitřní světy, průhledy a průniky. Postupně vytváří cyklus objektů, který nese pracovní název Plody. Některé realizace jsou odlévány do bronzu (viz Kapsule), i když díky své složitosti je jejich odlévání velice náročným procesem, vyžadujícím specializovanou technologii. Vznikají tak jedinečné a tvarově různorodé umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem.

Tomáš Medek has been intensively engaged in 3D technologies over the last ten years, such as FDM Rapid Prototyping and 3D Digitization and Measurement. In other words, 3D spatial technology and 3D scanning, which enable him to create the most complex structural objects that are virtually unrealizable without these methods. The resulting works are mostly made of composite material or ABS plastic. The central themes of his present work is organic structures. The artist’s inspiration is nature, natural processes and laws, the biological structure of life and the constructive elements in the construction of organisms. Objects are multiplied, interconnected, deformed and transformed into organic structures in search of bonds, connections and tensions. They look into the interior and uncover inner worlds, views and intersections. He gradually creates a cycle of objects that carries the working name of Fruit. Some implementations are cast into bronze (see the Capsule), although due to their complexity, their casting is a very demanding process requiring specialized technology. This creates unique and formally diverse artistic objects with perfect craftsmanship and a sophisticated concept.

92

93

JAN DOSTÁL

STRELICIA

Broumov, Altánek Broumov – Komenského ocel / steel

Rukopis Jana Dostála se od počátků jeho tvorby formuje přes různé materiály, se kterými pracuje (hlína, dřevo, sklo a pryskyřice), až do momentů, kdy poprvé potkává ocel, ve které se jako autor definitivně našel. Tento materiál mu umožňuje pracovat od malého měřítka až po monumentální rozměry. Postupným skládáním drobných geometrických prvků (variabilů) vznikají mnohaprvkové struktury, vytvářející sochy tématicky vycházející ze živočišné sféry, kde autor postupně redukuje realitu do geometrických tvarů, či sochy komunikující v čistě abstraktní rovině. Výsledná díla nejsou povrchově uzavřená, ucelená jako u klasických soch, nýbrž je autor nechává záměrně otevřená, aby bylo možné vnímat i prostor uvnitř. Otevřenost soch nabízí divákovi nahlédnutí do vnitřního prostoru objektů.

Jan Dostál’s “handwriting” had been informed by various materials he works with (clay, wood, glass and resin) until he came across steel in which he definitely found himself as an author. This material allows him to work from a small scale up to monumental dimensions. Dostál’s works are made up of small geometric elements (variables) from which he gradually creates his multi-element sculptures that are thematically based on the animal sphere, where the author gradually reduces reality to geometric shapes or moves at a purely abstract level. The resulting works are not closed on the surface, the author leaves them deliberately open. The openness of the statues enables the viewer to see the interior of the statues.

Objekt znázorňující strelici vznikl principem rotace lamel. Zhruba rok a půl se zabývám tímto principem a strelicie je první velkoformátový objekt vyrobený touto technologií. Každá lamela jde vložit do předchozí a tím pádem je celá socha původně z jednoho plechu.

The object resembling a crane flower was created using lamellar rotation. I have been experimenting with this principle for approximately a year and a half, and the Crane Flower is the first large-format object created using this technology. Each plate can be inserted into the previous one, so the whole sculpture is actually made from a single sheet of metal.

94

95

96

97

JAN DOSTÁL

STVŮRA / CREATURE

Olomouc, Výstaviště Flora – Smetanovy Sady ocel / steel

Se Stvůrou se musí žít.

Dělat sochy lze různým způsobem, dělat ale velkou sochu je svým způsobem příběh sám o sobě. Jan Dostál, velmi mladý sochař, se pouhý rok po absolvování Gabrielova sochařského ateliéru na brněnské FAVU pustil do svého zatím největšího díla, zvícího 12 metrů do výšky. Motivem je Stvůra, postava nepostava sestavená a svařovaná z kusů ostrého železa, materiálu, se kterým sochař žije a který miluje. Stvůra má svůj předobraz v podobě modelu, pokud se o soše vysoké cca dva a půl metru dá jako o modelu vůbec mluvit. Podle něj Honza sestavuje od nohou svoji velkou, veeelliiiikkoouu výslednou Stvůru. Antropomorfický tvar na pomezí abstraktního výrazu se vyznačuje dostálovským rukopisem, plným ostrých tahů a řezavých úhlů. Má svůj vizuální backround stejně tak v současném scifi světě jako v tetovací subkultuře či se odráží od pozdního sochařského modernismu. Stvůra je velkolepá a vstupuje na světlo z důvodu, aby Jan Dostál vyjevil svůj zvláštní železný ostrý vesmír, svoji estetiku, se kterou žije a která žije v něm, jak Vetřelec, kterého se určitě nejde zbavit. Svařovat po částech velkolepou plastiku, bez doprovodného výkresu, podle svých představ, za pomocí jeřábu-sochy vlastní konstrukce a vlastní výroby je ovšem také velkolepé. Umění má v tomto případě šanci uhranout a překvapit. A nejen velikostí Stvůry. Vítejte do jiného světa.

You must live with the Creature.

Sculptures can be made in different ways, but making a big statue is a story in itself. Just one year after graduating from Gabriel‘s sculpture studio at the Faculty of Fine Arts in Brno, Jan Dostál, a very young sculptor, has embarked on his 12-meter high work, his biggest so far. The motive is the Creature, a figure and non-figure at the same time, assembled and welded from pieces of sharp iron which is the material the sculptor lives with and loves. A model for the Creature has its prototype if we can call the prototype a statue which is two and a half meters tall. According to his own words, Jan is assembling his huge, really huuuuuuuge Creature starting from its feet. The anthropomorphic shape on the border of an abstract expression is distinguished by Dostál’s handwriting, full of sharp strokes and cutting angles. It has its visual background in a contemporary sci-fi world as well as in a tattoo subculture or it is a reflection of late sculptural modernism. The Creature is magnificent and comes to light so that Jan Dostál can reveal his strange, iron, sharp universe, his aesthetics which he lives with and which lives in him as Alien who you certainly cannot get rid of. However, it is also magnificent to weld a splendid sculpture, piece after piece, without an accompanying drawing, according to one’s own imagination, using a sculpture-like crane of one’s own design and production. In this case, art has a chance to enchant and surprise and this is not just by the size of the Creature. Welcome to another world.

text: Martin Dostál

98

99

JAN DOSTÁL

HYENA

Dolní Břežany – Pražská 636 ocel / steel

Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.

The author focused on the space and size of the object in space. A scale chosen for Hyena allows the viewer to perceive the object as a whole, and, at the same time, at a closer look the viewer is forced to perceive individual segments and parts of the sculpture. Its openness offers insight into the interior of the object. The sculpture tries to capture the ferocity of hyenas as accurately as possible with metal. An organic form of a living hyena is transferred into a geometric form of the sculpture while enlarging the animal’s proportions. Complex structures that create individual parts of the animal’s body are gradually composed of 2D parts. The resulting sculpture takes advantage of the distribution of light and shade on metal surfaces, and using its nuances it creates the overall spatial volume.

ANTONÍN KAŠPAR

TRŮN / THRONE

Dolní Břežany, Clara Futura – 5. května 1 ocel / steel

Antonín Kašpar vystudoval SUPŠ Turnov, obor umělecký kovář, dále SUPŠ Praha, obor řezbář a v roce 1982 absolvoval VŠUP. Je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách po celém světě (např. USA, Rusko, Japonsko, Německo, Finsko, Anglie, Dánsko, Nizozemí) a v České republice. Antonín Kašpar pravidelně pořádá výstavy doma i ve světě.

Antonín Kašpar completed his studies at the Secondary School of Applied Art in Turnov, branch – artist blacksmith, later at the Secondary School of Applied Art in Prague, branch – woodcarver; in 1982, he graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. He is represented in many public as well as private collections all over the world (eg. USA, Russia, Japan, Germany, Finland, England, Denmark, the Netherlands) and in the Czech Republic. Antonín Kašpar regularly organizes exhibitions both in the Czech Republic and abroad.

Trůn zobrazuje místo, které má v sobě každý z nás. Jakýsi pomyslný piedestal, na který si můžeme dosadit své představy, touhy, přání, tajné myšlenky nebo třeba i něco, co bychom rádi řekli nahlas nebo vykřičeli do světa, jen nevíme jak. Proč kříž? Autor ve své sochařské tvorbě často používá tento znak. Jak sám říká, v jeho pojetí se nejedná pouze o náboženský symbol, ale chápe ho také jako jakýsi základní bod, který vznikl protnutím dvou čar, jako zobrazení výrazů Jing a Jang, Já – Ty, Ona – On, Ona – Ono atd. Tato socha vznikla v roce 2016, o dva roky později na ni autor umístil tři reliéfní nápisy, tři tázací věty. Tím dále posunul možnosti souvislostí a výkladů symboliky tohoto díla. Chápání těchto souvislostí ponechává sochař na vnímavosti a individualitě každého z nás.

The throne shows the place inside us. An imaginary pedestal on which we can put our fantasies, desires, wishes, secret thoughts or something that we would like to say aloud or shout into the world, only we don‘t know how. Why the cross? The author frequently uses this symbol in his work. As he says, in his concept the cross is not just a religious symbol, but also a base point which was created by the intersection of two lines. Like the expression of the two symbols Yin and Yang, Me – You, She – He, She – It etc. This sculpture was created in 2016, two years later the author inscribed three reliefs, three questions. The proper understanding of context is left upon the individuality and sensitivity of every single viewer.

100

101

102

103

ANTONÍN KAŠPAR

POCTA PRO JOSEPHA

BEUYSE / TRIBUTE

TO JOSEPH BEUYS

Vratislavice, Kostel Nejsvětější Trojice – Tanvaldská ocel / steel

Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné klavírní křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se kříže zvedají šikmo k nebi. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu a možná obojí současně. Když autor následně navštívil galerii ve Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.

Joseph Beuys, the legendary late German artist and theorist, once wrapped a real grand piano in felt and painted a red cross on it. Antonín Kašpar created a total of 14 steel pianos, from whose top boards the crosses rise askew to the sky. The crosses might be receiving or transmitting signals from or to the cosmos or maybe both at the same time. When the author later visited a gallery in Frankfurt where he saw the original Beuys‘s work, he decided to name his own work the Tribute to JB.

ANDREJ MARGOČ

DVAJA / TWO

Liberec, Oblastní galerie Liberec – Masarykova 723/14 epoxid, nerezový podstavec / epoxide, stainless steel pedestal

Andrej Margoč je absolvent Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave (2003), za sebou má vícero úspěšných samostatných i kolektivních výstav doma (Danubiana Meulesteen Art Museum, Bratislava; Galéria SPP, Bratislava; Galéria mesta Bratislavy; Dom umenia, Bratislava atd.) i v zahraničí (např. Galéria Perlhofgasse, Rakousko; Slowakisches Institut, Rakousko; Chiostro del Convento di San Francesco, Umbertide, Itálie; Red Penguin Gallery, Marbella, Španělsko; Slovenský institut v Praze; Dvorak Sec Contemporary, Praha). Je nesporně jednou z nejvýraznějších postav sochařství své generace, přínos a význam jeho tvorby začíná být stále více rozpoznáván, a to nejen soukromými sběrateli, ale i na úrovni předních galerií. Autor žije a tvoří v Bratislavě.

Andrej Margoč is a graduate of the Academy of Fine Arts and Design in Bratislava (2003) who has already done several successful solos and collective exhibitions in his home country (Danubiana Meulesteen Art Museum, Bratislava; SPP Gallery, Bratislava; Bratislava City Gallery; Dom umenia Bratislava etc.) as well as abroad (Perlhofgasse Gallery, Austria; Slowakisches Institut, Austria; Chiostro del Convento di San Francesco, Umbertide, Italy; Red Penguin Gallery, Marbella, Spain; the Slovak Institute in Prague; Dvorak Sec Contemporary, Prague). He is undoubtedly one of the most prominent figures of the plastic art of his generation, the contribution and importance of his work is being more and more recognized, not only by private collectors but also at the level of leading art galleries. The author lives and creates in Bratislava.

Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na moji podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatním se touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.

The statue comes from the Self-Portrait Transformation cycle. It is a profile line of my face which I am not afraid to deform, rotate and thus create a new view of my appearance. The name of the sculpture is Two because every person in the world tries to find themselves and most often finds themselves and can communicate with themselves when seeing their own appearance in the mirror. That is why I create mirror images of myself: to find myself through art and make it possible for others to follow this journey, to think and find themselves in these fast-paced times.

104

105

106

107

ANDREJ MARGOČ

NENAŽRANEC / GREEDY PIG

Olomouc, Galerie Telegraph – Jungmannova 3 laminát / laminate

Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi – cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.

The sculpture is a part of the FAT cycle. The whole cycle is dedicated to the author‘s fight against the inconspicuous and silent killer – sugar which harms him as well as millions of people around the world. The size of the tongue shows an enormous craving for sweets which is even highlighted by the irresistible pink colour of cakes. For the author, this is the way to deal with addiction and point out both the social problem and the need to fight this deadly trap.

VIKTOR PALUŠ

CHOBOTNICE / OCTOPUS

Olomouc, Výstaviště Flora – Smetanovy Sady sklolaminát / fiberglass

Viktor Paluš vystudoval Střední průmyslovou školu Samuela Mikovíniho v Banské Štiavnici, obor Konzervování a restaurování. Dále studoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, ateliér Sochařství pod vedením prof. ak. soch. Michala Gabriela.

Viktor Paluš has completed his studies at the Secondary Polytechnical School of Samuel Mikovíni in Banska Štiavnica. Subsequently studied Faculty of Fine Arts at Brno University, Studio of figurative sculpture under the leadership of professor Michal Gabriel.

Socha velké žluté chobotnice vznikla zbůhdarma, pro radost z nesmyslu, pravděpodobnosti navzdory. Z přesvědčení, že velké žluté chobotnice existují. Už proto, že by existovat měly.

A sculpture of the Large Yellow Octopus was created for no particular reason, for the pure joy of nonsense, in spite of probability; for the belief that large yellow octopuses exist, if only because they should exist.

108

109

LIU RUOWANG

PRVOTNÍ HŘÍCH / ORIGINAL SIN

Vratislavice, Park Nové Vratislavice – U sila bronz / bronze

Narodil se v roce 1977 v provincii Shaanxi. Po dokončení studií na China Central Academy of Fine Arts v roce 2005 získal uznání od mnoha institucí a jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých, veřejných i firemních sbírkách po celém světě. Kořeny jeho děl jsou hluboce spjaty s čínskou kulturou a historickým kontextem (např. The East is Red, People Series, Melody nebo Original Sin). Jeho díla zahrnují plastiky i malby. V letech 2011 a 2012 byla Liuova díla vystavena v National Museum of China, China National Art Museum, v roce 2013 vystavoval mimo jiné v jihokorejském parlamentu. Instalace Wolves Coming, původně jedna z dominant pekingské umělecké čtvrti 798, je od roku 2012 součástí privátní sbírky Sira Michaela Hilla v Queenstownu na Novém Zélandu.

Born in 1977 in Shaanxi province. After completing his graduate program study in CAFA (China Central Academy of F ine Arts) in 2005, he received recognition from many institutions and his works were then represented in private, public and corporate collections around the world. His works are deeply rooted in Chinese cultural and historical context (eg. The East is Red, People Series, Melody or Original Sin). His works include sculptures and paintings. In 2011 and 2012, Liu‘s works were shown in the National Museum of China, China National Art Museum and other museums throughout China. In 2013 his works were exhibited at the South Korean Parliament for cultural exchange. One of his sculpture installations, Wolves Coming, originally shown in Beijing‘s 798 Art District, was moved in 2012 to Queenstown in New Zealand, as part of Sir Michael Hill‘s private collection.

110

111

112 113

114

115

LIU RUOWANG

PRVOTNÍ HŘÍCH / ORIGINAL SIN

Pardubice, OC Grand – nám. Republiky 1400 bronz / bronze

Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícího se „oceánu civilizace“, ve kterém žijeme. Tato série je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.

Ape-man looking up into the sky symbolizes the springing up of an ancient civilization. Today's, high civilization brings advanced material culture, yet the nature we live in is being damaged unceasingly. The perplexed eyesight and innocent face of ape-man reveals the desire to correct all of these faults and to step towards a brighter future. The title originates from author's sense of social reality. He express him feeling upset towards the deviated part in the ocean of civilization we live in. With this series of works he appeals for more attention to beautiful things.

LUKÁŠ RAIS

ARCHIMEDON

Plzeň, Kopeckého Sady

černé železo / black iron

Vystudoval sochařství na pražské VŠUP v ateliéru Sochařství u prof. ak. mal. Jiřího Beránka, prof. Kurta Gebauera a Krištofa Kintery. Pevným základem jeho tvorby jsou i předešlá studia technických oborů. Znalosti elektrotechniky, mechaniky a technologických principů využívaných v průmyslu se staly výchozí platformou, která zprostředkovává pozorovateli přímý zážitek jakési „poetiky industriality“.

Lukáš Rais studied sculpture at Academy of Arts, Architecture and Design in Prague at the Sculpture studio of professor Jiří Beránek, professor Kurt Gebauer and Krištof Kintera. The foundation of his works are also previous technical studies. The knowledge of engineering, mechanics and technical principles used in the industry become the platform which allows the viewer to have an experience of a “poetics of industrialism”.

Práce na plastikách zabývajících se tímto tématem je svým způsobem nekonečná, čímž poměrně výstižně odhaluje i jednu z mentálních podstat díla. Rytmus a pohyb materiálu plastiky ožívá spolu z pohybem pozorovatele a ten samozřejmě nemusí být nutně fyzický. Není ovšem žádoucí odrazovat pozorovatele od přímého kontaktu s plastikou. Autor doporučuje zaplésti se do záhybů díla, ať fyzicky či vnitřně a vychutnat si to tajemství „jistoty nikdy nekončící nejistoty“.

The work on sculptures dealing with this subject is endless in some ways, thus revealing even one of the mental essentials of the work. The rhythm and movement of sculpture material comes alive by the movement of the observer, which of course does not necessarily have to be physical. However, it is not desirable to discourage the observer from direct contact with the sculpture. The author recommends that you engage in the folds of the work, whether physically or internally, and enjoy the secret of “a certainty of never-ending uncertainty”.

116

117

118

119

LUKÁŠ RAIS

ARCHIMEDON II

Luxembourg, Luxembourg – 2, rond-point Robert Schuman leštěná vysoce ušlechtilá ocel / polished steel

Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfovského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama, je krásným příkladem, že velká spousta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.

The topic of infinity or begininglessness, or God forbid, centrelessness has long been a provoking element of the author’s works. The work on sculptures dealing with this subject is infinite in some ways, thus revealing even one of the mental essentials of the work. A sculpture made of high-grade polished steel, as if it was even more multiplied. With its surface capable of reflecting the outside world in direct dependence on the outside world, regardless of the surrounding world, but with a reflection on itself, the object is a beautiful example that plenty of things around us is something completely different from what might seem at first glance.

VÁCLAV FIALA

SOCHA PRO RICHARDA SERRU / SCULPTURE FOR RICHARD SERRA

Plzeň, Kopeckého sady

dřevo / wood

Václav Fiala vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Následovala řada autorských výstav (Pražský hrad, Moravská galerie v Brně, Museum Moderner Kunst v Pasově, Galerie Mánes, Galerie Maerz v Linci, Galerie Cordonhaus v Chamu, Kostel sv. Anny v Pasově, Granitzentrum v Hauzenbergu atd.), zúčastnil se i mnoha společných expozic (Nizozemí, Rakousko, Německo, Španělsko, Francie, USA). V roce 1997 získal grant americké nadace Pollock-Krasner a vystavoval v newyorském Socrates Sculpture Parku. Účast na více než šedesáti sochařských sympoziích mu umožnila realizovat velkoformátové práce s kamenem, dřevem i železem. V letech 2004 a 2005 vystavoval v rámci Sculpture by the Sea v Sydney, kde podvakrát získal hlavní cenu Sydney Sculpture Prize. Fialův sochařský přístup je založen na minimalizaci tvarů a je mnohdy inspirován architekturou. O výtvarném díle ve veřejném prostoru také přednáší.

Václav Fiala completed his studies at the Secondary School of Applied Art in Prague. He held several solo exhibitions (the Prague Castle, the Moravian Gallery in Brno, Museum Moderner Kunst in Passau, Mánes Gallery, Maerz Gallery in Linz, Cordonhaus Gallery in Cham, St. Anne’s Church in Passau, Granitzentrum in Hauzenberg, etc.), and also participated in many collective expositions (the Netherlands, Austria, Germany, Spain, France, USA). In 1997, he obtained a grant from the American Pollock-Krasner Foundation and exhibited in Socrates Sculpture Park in New York. Participation in more than sixty sculpture symposia allowed him to make large-format works using stone, wood and iron. In 2004 and 2005, he exhibited within the framework of Sculpture by the Sea in Sydney, where he won the main Sydney Sculpture Prize twice. Fiala’s sculptural approach is based on minimization of shapes and is often inspired by ar chitecture. He lectures on the subject of fine artworks in public space.

Rád své sochy někomu připisuji. Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filosofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Dedikovat sochy sochařům se zdráhám. Snad se o tom americký sochař Richard Serra nedoví, že jsem sochu Hromada dedikoval jemu. Činím tak z obdivu k autorovi, který mě svým dílem upozornil na skutečnost, že socha kromě tvaru, materiálu, barvy atd. může mít ještě jeden charakteristický rys, který ji určuje – váhu. Váha sochy může být stejně emotivní jako všechno ostatní. I samotná manipulace s objektem se stává součástí sochy. Pokud váhu přijmeme jako charakteristickou vlastnost, přestává být na obtíž a naopak se ze všech komplikací, které váha sochy běžně přináší, stává součást díla i prožitku.

I like to dedicate my sculptures to someone. Very often to my favourite architects, writers, philosophers or poets. Other times to places, events or feelings and moods. I struggle to dedicate the sculptures to the sculptors. Perhaps the American sculptor Richard Serra will never know that I dedicated the statue Hromada to him. I‘m doing so with an admiration of the author who via his work pointed out to me that the statue except for its shape, material, colour etc. can also have another important characteristic – the weight. The weight of the statue can be as emotional as everything else. Also the manipulation with the object becomes a part of the sculpture. If we accept the weight as a characteristic of the sculpture, it stops being a burden and becomes a part of the experience.

120

121

122

123

VÁCLAV FIALA

OHAREK VE TMĚ / STUMP IN THE DARK

Plzeň, 4. ZŠ Plzeň – Kralovická 1695/2 železo / iron

Práce z cyklu Kresby v prostoru. Oharky ve tmě jsou inspirovány hrou dětí – máváním hořícím oharkem vytaženým z ohně. Pokus zaznamenat a převést do materiálu pohyb žhavého uhlíku ve tmě.

A piece of work from the Drawing in Space (Kresby v prostoru) cycle. The Stumps in the Dark are inspired by children‘s play – waving with a burning stump taken out of the fire. It is an attempt to record and transfer the movement of a hot stump in the dark into a material.

IVA MRÁZKOVÁ

FORMES

Plzeň, Procháskův ústav – Karlovarská 48 ocel / steel

Narozena v roce 1964 v Opavě, v současné době žije a pracuje v Lucemburku. V roce 1989 vystudovala VŠUP v Praze. V roce 1987 získala stipendium na studium v italské Perugii, v roce 1992 stipendijně studovala v Paříži. V roce 2006 dostala stipendium lucemburského Ministerstva kultury na realizaci ocelových soch. Získala řadu ocenění a vystavovala v českých i zahraničních institucích na samostatných i kolektivních výstavách. Její díla jsou také zastoupena v mnoha soukromých sbírkách v Evropě, převážně pak v Lucembursku.

Born in 1964 in Opava, she currently lives and works in Luxembourg. She graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague in 1989. She received a scholarship to study in Perugia, Italy, in 1987 and she was a scholarship student in Paris in 1992. In 2006, she received a scholarship from the Luxembourg Ministry of Culture for realizing steel statues. She has won a number of awards and exhibits in both Czech and foreign institutions on both individual and collective exhibitions. Her works are also represented in many private collections in Europe, mostly in Luxembourg.

Socha je půlhrnkem, smyslem v nesmyslu, rozstřiženým půlhrnkem na části, které vytváří novou formu, a tím se stává hrou tvarů.

The sculpture is a half-mug, a sense of nonsense, a half-mug split into parts which create a new form and thus the work becomes a game of shapes.

124

125

MICHAL GABRIEL

KŮŇ / HORSE

Vratislavice nad Nisou, Zámecký park

bronz / bronze

Sochař a vysokoškolský učitel. Absolvoval AVU v Praze, obor Sochařství. V roce 1987 založil spolu s dalšími umělci neformální uměleckou skupinu Tvrdohlaví. Je bývalým děkanem na FAVU v Brně, dodnes zde působí jako vedoucí Ateliéru sochařství. V roce 1995 obdržel za svoji tvorbu prestižní cenu Jindřicha Chalupeckého, v roce 2009 byl jmenován profesorem. Jeden z nejvýraznějších tvůrců postmoderny, vypravěč silných příběhů vyjadřovaných specifickými prostředky sochařského jazyka.

A sculptor and university teacher, graduated from Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. He co-established the famous informal art group Tvrdohlaví. A former dean of the Faculty of Fine Arts at Brno University, still active there as the head of Sculpture Studio. In 1995, he was awarded the prestigious Jindřich Chalupecký Award. One of the most significant postmodernist artists, a skilled narrator of powerful stories expressed by specific means of sculptural language.

Bronzový kůň v plzeňském parku stojí na svém úplně prvním místě ve veřejném prostoru. Do parku cestoval rovnou ze slévárny. Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba v rámci Sculpture Line v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.

The bronze Horse in Pilsen park is in its very first place in the public space. It travelled to the park straight from a foundry. It is the third horse from the sculpture called Rider. I finished the whole sculpture in fiberglass castings a few years ago. It consists of three horse statues and one horse with a rider. To be able to exhibit the sculpture even on the exterior, I gradually began to cast the statues in bronze. During that time I have exhibited the statues separately. I hope to see it once exhibited as a whole, for example in one of the Czech towns within the Sculpture Line. However, I am not in a hurry and I also rejoice in individual horses.

126

127

VIRUS SOCHY NEZASTAVÍ / SCULPTURES WON‘T BE STOPPED BY A VIRUS

Výzva – VIRUS SOCHY NEZASTAVÍ

Nepříznivá situace ve světě aktuálně nedovoluje volný pohyb osob a komplikuje i pohyb soch, kdy autor nemůže být přítomen při instalaci. Výsledkem je postupné rušení akcí, výstav, festivalů, nebo v lepším případě jejich odklad. Chceme touto výzvou překonat současná omezení a umožnit umělcům přihlásit svá již instalovaná díla do našeho festivalu Sculpture Line a přiblížit je tak další veřejnosti.

Challenge – SCULPTURES WON‘T BE STOPPED BY A VIRUS

The unfortunate situation in the world doesn‘t currently permit free movement of individuals. It also makes the movement of sculptures more difficult, as their creators cannot be present when the sculptures are set up. As a result, more and more events, exhibitions and festivals are postponed or cancelled entirely. Through this challenge, we wish to overcome the current limitations and enable the artists to enter their already installed sculptures into our Sculpture Line exhibition, so that even more people can see and enjoy them.

VOLKER BARTSCH

PERSPECTIVES

Germany, Berlin – Freie Universität in Berlin-Dahlem bronz / bronze

Volker Bartsch (* 1953) je německý sochař a malíř. Studoval na Univerzitě umění v Berlíně. Jeho prvním dílem ve veřejném prostoru byla Ammonitská fontána na Olof-Palme-Platz v Berlíně, kterou slavnostně pokřtila královna Alžběta II. v roce 1987. Hlavními tématy 90. let byla brána jako symbol průchodu i jako překážky v jejím kulturním a filozofickém významu. Od roku 2001 se dominantním tématem jeho sochařství, malířství a grafiky stal prostor. Od roku 1983 žil Bartsch jako nezávislý umělec hlavně v Berlíně a od roku 1996 má studio ve Wildenbruchu u Postupimi. Kromě delších pracovních pobytů a rezidenčních pobytů v severní Africe, Portugalsku, Toskánsku, Římě a Londýně ho více než 50 sólových a četných skupinové výstav provedlo celou Evropou.

Volker Bartsch (* 1953) is a German sculptor and painter. He studied at the Berlin University of Art. His first commission for public space was the Ammonite Fountain on Olof-Palme-Platz in Berlin, which was inaugurated by Queen Elizabeth II in 1987. The main themes of the 1990s were the gate as a symbol of the passage as well as the obstacle in its cultural and philosophical significance. Since 2001, space became the dominant theme in his sculpture, painting and graphic art. Since 1983, Bartsch has been living as a freelance artist mainly in Berlin and has had a studio in Wildenbruch near Potsdam since 1996. In addition to longer working stays and residencies in North Africa, Portugal, Tuscany, Rome and London, more than 50 solo and numerous group exhibitions have taken him through Europe.

V letech 2006–2007 navrhl a vyrobil Volker Bartsch bronzovou sochu Perspectives, která je se svou velikostí 8 x 9 x 12 metrů považována za v té době největší a nejsložitější bronzovou sochu v Evropě. Je trvale umístěna před budovou Henryho Forda na Univerzitě Freie v Berlíně-Dahlemu a je věnována studentům, kteří byli zavražděni během založení univerzity kvůli jejich angažovanosti k akademické a politické svobodě.

In 2006–2007, Volker Bartsch designed and built the bronze sculpture Perspectives, which, at 8 x 9 x 12 meters, is considered to be the largest and most complex bronze sculpture in Europe at the time. It is permanently located in front of the Henry Ford Building of Freie Universität in Berlin-Dahlem and is dedicated to students who were murdered during the university‘s founding phase because of their commitment to academic and political freedom.

130

131

INGA ARU

GUARDIANS

Germany, Büdelsdorf – ACO Academy, Am Friedrichsbrunnen barvená ocel / painted steel

Narozena v estonském Tallinu v roce 1964. V letech 1985–1991 studovala malířství na tamější Academy of Arts, do roku 1992 studovala i grafiku a dějiny umění. V roce 1991 studovala také na univerzitě v Německu, kde od roku 1993 žije a pracuje. Kromě vlastní tvorby se věnuje kurátorství a výuce malby. Vystavovala v mnoha zemích po celém světě.

Born in 1964 in Tallin, Estonia. 1985–1991 MA studies in Painting, Academy of Arts, Tallin, 1985–1992 Graphics and History of Arts at Studio 22, Hermetria, Tallin. 1991 exchange scholarship, Muthesius University in Kiel, Germany, where she since 1993 lives and works. Apart from her own work, Inga Aru also teaches painting and curates. Her work was displayed at numerous exhibitions in the Baltics, Russia, Finland, Sweden, Norway, Denmark, Austria, Czech Republic, Japan, Korea, China, USA and Germany.

Dva ocelové sloupy stojí jako strážci. Pouhý řez ocelovým plátem vytvoří pozitivní a negativní ženskou siluetu a vytvoří měkký obrys svislých čar ve sloupu. Ne vždy na první pohled rozeznatelné, ale z různých perspektiv a v interakci se světlem a stínem v objektu divák rozpozná ženskou postavu.

Two steel columns stand as guardians. Just a cut through the steel plate creates a positive and negative female silhouette and forms a soft contour for the vertical lines of the column. Not always recognizable at first glance, but from different perspectives and in interaction with light and shadow within the object, the observer becomes aware of the female figure.

132

133

134

135

INGA ARU

MUSE OF INDUSTRY II

Germany, Büdelsdorf – Hollerstraße / Ulmenstraße barvená ocel / painted steel

Zrozena z materiálu průmyslového věku, múza od Ingy Aru se zjevuje plná ladnosti a elegance z velkoformátového ocelového plátu. Divákovi se představuje jako dokonale trojrozměrná abstraktní ženská figura. V duchu éry jejího zrození je tato moderní múza rovnoměrná a sériová. Je to současný obraz tisíciletí.

Born from the material of the industrial age, Inga Aru’s Muse emerges full of grace and elegance in numerous individual parts from a large-format steel plate and presents itself to the beholder as a three-dimensional abstract female figure in all its perfection. In the spirit of the epoch of its genesis, this modern muse embodies a standardization and seriality. It is the contemporary appearance of a millennia-old inspirational awakener.

text: Almut Rix

WOLFGANG GRAMM

GATE

Germany, Büdelsdorf – Büdelsdorf City Entrance
žula, zelený kámen Anroechter, ocel / granite, Anroechter green stone, steel

Wolfgang Gramm (* 1952 v Lübecku, Německo) je malíř, sochař a kurátor. Má vzdělání v různých obchodních a uměleckých oborech. 1985–1996 byl kurátorem v Židovském muzeu v Rendsburgu v Německu. V roce 1990 zahájil projekt Umění v továrně. V roce 1998 byl vytvořen koncept mezinárodní umělecké výstavy NordArt, kde se stal hlavním kurátorem. Od roku 1999 je výkonný ředitel Kunstwerk Carlshütte v Büdelsdorfu. Zakládající člen Svobodné akademie umění ve Šlesvicku-Holštýnsku v Německu (2003). Od roku 2011 je umělecký poradce Čínského sochařského institutu. Kurátor různých mezinárodních výstavních projektů. Má za sebou množství výstav v Evropě a Asii. Symposia: Ordos, Tongling, Taizhou und Changchun v Číně. Jeho práce jsou součástí veřejných a soukromých sbírek v Německu i v zahraničí.

Wolfgang Gramm (* 1952 in Lübeck, Germany) is a painter, sculptor and curator. Educated in various business and artistic fields. 1985–1996 Curator at the Jewish Museum Rendsburg, Germany. In 1990 he started project Art in Factory. In 1998 was established the concept of the international art exhibition NordArt, where he was Chief Curator. Since 1999 Managing Director of the Kunstwerk Carlshütte in Büdelsdorf. 2003 Founding member of the Free Academy of Arts in Schleswig-Holstein, Germany. Since 2011 Artistic advisor of the China Sculpture Institute. Curator of various international exhibition projects. Numerous exhibitions in Europa and Asia. Symposia: Ordos, Tongling, Taizhou und Changchun in China. His works are part of public and private collections in Germany and abroad.

Socha Brána je součástí série Druid Stones a je dominantou města Büdelsdorf. Socha je umístěna na kruhovém objezdu a vítá návštěvníky, kteří vjíždí do města z dálnice. Čtyři zkosené bloky ze zeleného kamene Anroechter stojí vzpřímeně s úzkými mezerami mezi sebou. Uprostřed jako by se vznášel žulový balvan s hladce vyleštěnou spodní stranou. Monumentální sochařství připomíná tisíc let starou kulturu a tradici megalitických hrobek.

Wolfgang Gramm’s sculpture Gate is part of his Druid Stones series and is a landmark for the city of Büdelsdorf. The sculpture is placed on the traffic island in the city entrance and welcomes visitors who approach the city from the highway. Four tapered blocks from Anroechter green stone stand upright together, with narrow gaps. In the middle a halved granite boulder with a smoothly polished underside almost seems to float. The monumental sculpture is reminiscent of the millennium-old culture and tradition of the megalithic tombs.

136

137

XUXO VÁZQUES

OPENED DISK I-III

Germany, Büdelsdorf – Hollerstraße / Brückenstraße barvená ocel / painted steel

Xuxo Vázquez (* 1948 ve Vigu) je etablovaný současný umělec ze Španělska. Jeho výstavní činnost začala koncem 60. let. Od té doby se účastnil mnoha samostatných a skupinových výstav, soutěží a sympozií v různých částech světa. V roce 2008 byl jediným španělským sochařem vystavujícím v olympijském sochařském parku v Pekingu. Od té doby se stal vysoce ceněným sochařem v Asii, zejména pro své sochy ve veřejném prostoru. Mezi mnoha cenami získal mezinárodní zlatou medaili, tři národní zlaté medaile, dvě mezinárodní stříbrné medaile a první cenu v sochařské soutěži Oropesa. Vázquezova díla jsou zastoupena v mnoha muzeích ve Španělsku a jeho monumentální sochy jsou k vidění ve veřejném prostoru v Číně, Jižní Koreji a Evropě.

Xuxo Vázquez (* 1948 in Vigo) is an established contemporary artist from Spain. His exhibition activity began in the late 60‘s. Since then he has participated in numerous solo and group exhibitions, contests and symposia in different parts of the world. In 2008, he was the only Spanish sculptor present in the Olympic Sculpture Park in Beijing. Since then he became a highly valued sculptor in Asia, especially for his publicly displayed sculptures. Among numerous prizes, he has obtained an international gold medal, three national gold medals, two international silver medals and first prize in the Oropesa sculpture contest. Vázquez’s works are displayed in many museums in Spain and his monumental sculptures are in public space in China, South Korea and Europe.

Série Opened Disk od Xuxo Vázqueze je založena na kruhu. Umělec rozděluje kruhový ocelový plát rovnými řezy a spojuje všechny výsledné části do trojrozměrného objektu. Barevné sochy nabízejí novou figuru z každého pohledu a přitahují svou čistou estetikou. Sochy vznikly na sympoziích NordArt v letech 2013 a 2014.

The Opened Disk series by Xuxo Vázquez is based on a circle. The artist divides the circular steel plate by straight cuts and connects all the resulting segments into a three-dimensional object. The colorful sculptures offer a new figure from every perspective and appeal with their clear aesthetics. The sculptures were created in the NordArt Symposia in 2013 and 2014.

138

139

140 141

SØREN WEST

BOSOM BUDDY

Germany, Büdelsdorf – Am Markt 1 Bornholmská žula / Bornholm granite

Søren West (* 1963 v Kodani, Dánsko) studoval v letech 1983–1988 na Akademii výtvarných umění v Odense v Dánsku a ve studiu Corsanini v italské Carraře. Člen Asociace umělců Dánsko, Dánské společnosti sochařů a workshopu Gæsteatelier Hollufgaard v Odense. Vedl přednášky a kurzy na mnoha dánských školách a na různých středních školách. V letech 1992–1996 a 2000–2001 vedl sochařský institut na Svendborgské umělecké škole. Od roku 1986 měl řadu výstav a sochařských projektů doma i v zahraničí. Søren West pracuje především se žulou a mramorem, často v kombinaci s bronzem, ocelí nebo dřevem. Jeho práce zkoumají estetické a dynamické výroky ve vztahu rovnováhy, vzdálenosti a kontrastu mezi použitými materiály, na povrchu i uvnitř děl.

Søren West (* 1963 in Copenhagen, Denmark) studied 1983–1988 at the Academy of Fine Arts Odense in Denmark and at the Studio Corsanini in Carrara, Italy. Member of the Artists‘ Association Denmark, the Danish Sculptors Society and the workshop Gæsteatelier Hollufgaard in Odense. He has held lectures and courses at many Danish schools and a variety of highschools. He was the leader of the sculpture institute at Svendborg Art School, in 1992–1996 and 2000–2001. Since 1986 he had numerous exhibitions and sculpture projects at home and abroad. Søren West mainly works with granite and marble, frequently combined with bronze, steel or wood. His works explore aesthetic and dynamic statements in relation with balance, distance and contrast between and within the materials and surfaces used.

Opakujícím se tématem soch Sørena Westa je výzkum rovnováhy spojený s touhou dát těžkému kameni dynamiku a lehkost. Umělec pracuje s kontrastem mezi organickými zlomenými úhly kamenů a tvary, které může přidat k samotným sochám. Socha Bosom Buddy byla vystavena na výstavě NordArt 2000 a byla zakoupena městem Büdelsdorf. Od té doby má socha trvalé místo před radnicí.

The recurring theme for the sculptures by Søren West is the research of balance, combined with the desire to give the weighty stone dynamics and lightness. The artist works with the contrast between the organic broken angles of the stones and the shapes that he can add to the sculptures himself. The sculpture Bosom Buddy was exhibited at NordArt 2000 and purchased by the city of Büdelsdorf. Since then the sculpture has had a permanent location in front of the town hall.

142

143

PERCY ZORILLA

UNTITLED II

Germany, Büdelsdorf – ACO Academy, Am Friedrichsbrunnen barvená ocel / painted steel

Percy Zorilla se narodil v roce 1971 v Limě v Peru. V letech 1986–1987 dostal pracovní stipendium v Tilsa en el Museo de Arte de Lima. V letech 1988–1994 studoval sochařství a malířství na Universidad Católica del Perù PUCP v Limě. Působí jako přednášející na Universidad Católica del Perù PUCP, Lima. Získal různé ceny za umění, včetně: 1996 1. cena, III. Salón Nacional de Escultura del ICPNA; 1997 2. cena, III. Bienal de Bellas Artes de Lima, Museo de la Nación. Účastnil se symposií např.: 1999 International III. Marble Symposium ve španělské Almerii; 2000/2001/2003 NordArt Symposium; 2002 Okanagan / Thompson International Symposium v Britské Kolumbii, Kanada. Realizuje výstavy a sochy na veřejných prostranstvích doma i v zahraničí.

Percy Zorilla was born in 1971 in Lima, Peru. 1986–1987 working scholarship, Tilsa en el Museo de Arte de Lima. 1988–1994 studied sculpture and painting at the Universidad Católica del Perù PUCP, Lima. Lecturer at the Universidad Católica del Perù PUCP, Lima. Various art prizes including: 1996 1st prize, III. Salón Nacional de Escultura del ICPNA; 1997 2nd prize, III. Bienal de Bellas Artes de Lima, Museo de la Nación. Symposia: 1999 International III. Marble Symposium in Almeria, Spain; 2000/2001/2003 NordArt Symposium; 2002 Okanagan / Thompson International Symposium in British Columbia, Canada. Exhibitions and sculptures in public spaces at home and abroad.

Snížená konstrukce se skládá ze svařovaných ocelových plechů, které jsou natřeny světle žlutou barvou. Měnící se úhly, překryvy a hra světla a stínu nabízejí překvapivé pohledy a perspektivy ze všech stran a různých vzdáleností. Socha byla vytvořena na sympoziu NordArt a stojí před ACO Akademií v Büdelsdorfu.

The reduced construction consists of welded steel plates, which are painted light yellow. The changing angles, overlays and the play of light and shadow offer surprising views and perspectives from all sides and from different distances. The sculpture was created in the NordArt Symposium and is standing in front of the ACO Academy in Büdelsdorf.

144

145

LIU RUOWANG

ORIGINAL SIN

Germany, Büdelsdorf – Hüttenweg bronz / bronze

Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícího se „oceánu civilizace“, ve kterém žijeme. Tato série je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.

Ape-man looking up into the sky symbolizes the springing up of an ancient civilization. Today's, high civilization brings advanced material culture, yet the nature we live in is being damaged unceasingly. The perplexed eyesight and innocent face of ape-man reveals the desire to correct all of these faults and to step towards a brighter future. The title originates from author's sense of social reality. He express him feeling upset towards the deviated part in the ocean of civilization we live in. With this series of works he appeals for more attention to beautiful things.

146

147

148

149

LIU RUOWANG

WOLVES COMING!

Italy, Florence – Piazza della Santissima Annunziata ocel / steel

Sochařská instalace skládající se ze 110 vlků odlitých z oceli čelí dvěma symbolickým renesančním budovám: Palazzo Pitti a Spedale degli Innocenti. Dílo má za cíl ukázat konfliktní, přesto jednotný vztah mezi člověkem a zvířaty, člověkem a přírodou a člověkem a společností. Alegorie reakce přírody na ničení a dravé chování člověka vůči životnímu prostředí; vlci zároveň představují reflexi civilizačních hodnot, velké nejistoty, v níž dnes žijeme a skutečných rizik nevratného zničení současného světa. Wolves Coming! představuje skutečnou kritiku světa směřujícímu k sebezničení. Vlci Liu Ruowanga jsou v podstatě zoufalým požadavkem na ochranu životního prostředí celé planety.

Wolves coming! poskytl úžasné zážitky desítkám metropolí po celém světě, mezi nimiž jsou Queenstown (Nový Zéland), Petersdorf (Německo), Quimper (Francie), Kodaň (Dánsko) a v Itálii Benátky, Turín, Cervinara, Neapol a nyní Florencie.

A sculpture installation consisting of 110 wolves cast in weathering steel which face two emblematic buildings of the Renaissance: Palazzo Pitti and the Spedale degli Innocenti. The work series intends to demonstrate the conflicted yet united relationship between man and animals, man and nature, and man and society.

An allegory of nature’s response to man’s ravages and predatory behavior towards the environment; at the same time, the wolves also represent a reflection on the values of civilization, on the great uncertainty in which we live today and on the real risks of an irreversible annihilation of the current world.

Wolves coming! represents a real criticism of a world devoted to self-destruction. Liu Ruowang’s wolves are basically a desperate call for environmental protection of the whole planet.

Wolves coming! has provided amazing experiences to dozens of metropolis globally among which: Queenstown (New Zealand), Petersdorf (Germany), Quimper (France), Copenhagen (Denmark), and in Italy Venice, Turin, Cervinara, Naples, and now Florence.

PETER BRAUCHLE

LEBENSSCHEIBE

Germany, Eulenbis – Panoramabank Eulenbis pískovec / sandstone

150

151

Peter Brauchle se svým mohutným životním řezem, který byl vytvořen na sochařském sympoziu, podrobil intenzivnímu zkoumání kamene. Abstraktní plastika vyrobená z jednoho kusu pískovce má jako téma lidský život se všemi jeho trhlinami a život kamene. Kámen, který byl několikrát nařezán, se výrazně liší od naostřených povrchů a díky tomu se zdá, že je socha měkká. Socha má tvar elipsy, ze které Peter Brauchle odstranil segment a vrátil zpět ve čtyřech sekcích.

With his mighty slice, which was created at the sculpture symposium, Peter Brauchle takes up his intensive examination of stone and has thus raised a lifeline into three dimensions. The abstract sculpture made from a monolithic sandstone has as its theme both human life with all its fractures and the life of stone. The stone, which has been cut several times, differs significantly from sharpened surfaces and makes the sculpture appear soft. The sculpture is based on the shape of an ellipse, from which Peter Brauchle removed a segment and put it back under the large shape in four sections. In doing so, he challenged the statics of the stone without straining it.

JÖRG PLICKAT

LABYRINTHUM

Germany, Kiel – Campus of Kiel University of Applied Sciences, Sokratesplatz cortenová ocel / corten steel

Narodil se v roce 1954 v Hamburku, v roce 1982 dostudoval sochařství. Jako hostující profesor a přednášející působil na prestižních univerzitách (např. Madrid, Peking). Má za sebou přes 320 výstav po celém světě, více než 90 jeho soch je umístěno ve veřejném prostoru v 10 zemích na 4 kontinentech. Pravidelně se účastní prestižní sochařské přehlídky NordArt.

Born in 1954 in Hamburg, in 1982 he received Diploma in Sculpture. Later being visiting professor at Universidad Rey Juan Carlos, Madrid and Faculty of Arts, Universidad Complutense de Madrid or guest lecturer at China National Academy of Art, Hangzhou or Tsinghua University Beijing. Held over 320 exhibitions worldwide, more than 90 sculptures are exhibited in public spaces in ten countries of four continents, has regularly participated in NordArt since 1999.

Tato monumentální krychle je výsledkem řady matematických funkcí. Bylo přidáno pět oblouků a vytvořena Booleovská funkce průniku s jednou velkou krychlovou hmotou. Je docela obtížné si tento proces představit, jelikož lze těžko rozeznat puristická elementární tělesa, z nichž je socha vytvořena – není však zcela nezbytné je pochopit, abychom získali estetický dojem. Uvnitř těchto dvou kostek vzniká specifická dynamika, která interaguje s ostře lomeným vnějším povrchem. Průnik tvoří mohutné hrany, jejichž síla je jemně zpochybňována morbidní rezivostí.

This monumental cube is result of a sequence of mathematical functions. Five arcs were added and then a boolean function of Intersection with one big cubic solid was generated. It is quite difficult to imagine this process, as one can hardly recognize the purist elementary solids the sculpture is generated from – however, it is not absolutely necessary to understand it to get the aesthetical impression. Inside of the two cubes is developed a specific dynamics, interacting with the sharply broken outer skin. The penetration forms edges, whose strength is subtly questioned by the morbid rustiness.

152

153

OCHIRBOLD AYURZANA

DEGREE

Germany, Büdelsdorf – NordArt, Vorwerksallee železo / iron

Narodil se v roce 1976 v provincii Sukhbaatar v Mongolsku. Od roku 1998 je nezávislý tvůrčí sochař. Vystudoval Institut výtvarného umění na Mongolské univerzitě kultury a umění v Ulánbátaru.

Was born in 1976 in Sukhbaatar province in Mongolia, Independent creative sculptor since 1998. Graduated from the institute of Fine Art at the Mongolian University of Culture and Art, Ulaanbaatar.

„Mé dílo se jmenuje Degree. Je to starověké mongolské slovo pro pohyb tvaru. Linka oddělující dvě poloviny symbolu jin a jang je považována za symbol Degree. Přemýšlel jsem o symbolu ve vztahu k původu života. Takže Degree je protipohyb. Ten je základem zrození života. Dalo by se říci, že vesmír existuje díky tomuto pohybu. Jako současný umělec jsem chtěl tento starodávný koncept interpretovat v novém stylu. Lidé v mé instalaci se neklaní. Zaujímají však jedinečnou pozici, která je pro skutečné lidi nemožná, jsou v jakémsi meditativním stavu. A snaží se dosáhnout duchovní říše. Pojetí vědomí je hlavním tématem mé tvorby. Protože všechno, co v našem životě děláme, souvisí s naším vědomím.“

“My artwork is called Degree. It is an ancient Mongolian word for shape movement. Line dividing two halves of yin and yang symbol is regarded the Degree symbol. I tought about Degree symbol in a relation to the origins of life. So Degree is counter motion. Counter motion is basis of birth of life. You could say Universe exists thanks to this motion. As a contemporary artist I wanted to interpret this ancient concept in a new style. The humans in my instalation are not bowing. But they are taking a unique position of balance that is imposible for real people. They are in a kind of meditation state. And they are aspiring to reach the spiritual realm. The concept of consciousness is the main theme of my artwork. Because everything we do in our life links to our consciousness.”

154

155

156 157

NIR ADONI

TERMINAL

Germany, Büdelsdorf – NordArt, Vorwerksallee kov, led diody / metal, led lights

Narozen v roce 1980 v Tel Avivu v Izraeli, kde také žije a pracuje. Adoni se zúčastnil mnoha výstav v Izraeli a na celém světě; Young Masters Art Rotterdam – NL, The Book Club – Londýn, NordArt – Německo, Tel Aviv – Museum of Art. Jeho práce byly zařazeny do soukromých a veřejných sbírek po celém světě.
"Klíčovým rysem mé práce je hloubková analýza architektonických charakteristik. Věřím, že prostor kolem nás určuje náš přístup a naše chápání světa. Pomocí laserového řezání, digitálních médií a světla se moje práce pokouší diskutovat o otázkách, které architektura vyvolává, jako je měřítko, existující v prostoru a napětí mezi člověkem a jeho prostředím. Smíšená města, válečné zóny, náboženské chrámy, obrovské průmyslové zóny se staly ústředními předměty mého zkoumání."

Born in 1980, Tel Aviv, Israel, Lives and works in Tel Aviv. Adoni had participated in numerous exhibitions in Israel and worldwide; Young Masters Art Rotterdam – NL, The Book Club – London, NordArt – Germany, Tel Aviv – Museum of Art, His work has been included in private and public collections around the world.
“Key features of my work is an in-depth analysis of architectural characteristics. I believe the space around us dictates our approach and our understanding of the world. By using laser cutting, digital media and light, my work attempts to discuss the questions that architecture raises, such as scale, existing in space and the tension between man and his environment. Mixed cities, war zones, religious temples, massive industrial zones become the central subjects of my exploration.”

Dílo Terminal vzniklo v Izraeli a Německu. Většina inspirace pocházela z doby, kterou jsem strávil v severním Německu a Izraeli, snažil jsem se zachovat atmosféru toho, co cítím, že je sever. Silné spojení s mořským světem a průmyslovým světem v kombinaci s architektonickými prvky z mého blízkého okolí, kterým je město Tel Aviv, a prvky z mé vlastní historie. Socha je vyrobena z 8 kovových plátů řezaných laserem, které později zrezivěly. Práce nemá konkrétní čas nebo místo, můžete jít dovnitř nebo ven z každé její části. Do osobního zážitku vnášíte vlastní vzpomínky a pocity.

The work Terminal was made in Israel and Germany. Most of the inspiration came from the time I have spent in north Germany and Israel, I tried to preserve the atmosphere of what I feel is the North. The strong connection to the marine world and the industrial world combined with architectural features from my close surrounding which is Tel Aviv city and elements from my own history. It is made from 8 metal pieces with laser cutting technique, and was transformed into rust. The work doesn't have a specific time or place, you can go in or out from every part of it. Bringing your own memories and personal feelings to the experience.

158

159

OLGA GOLOS

FLASH POINTS

Germany, Eresing – Sankt Ottilien Archabbey
hliník s práškovým nástřikem / powder coated aluminium

160

161

Olga Golos je ruská sochařka, žijící a pracující v Německu. S diplomem z Katedry kovářství z Petrohradu se přestěhovala do Mnichova, kde studovala sochařství, které absolvovala v roce 2017. Od té doby dokončila projekty na rezidenčních pobytech v Německu, Rakousku, Korei a USA. Olgu zajímá, co tvoří osobnost – jak může být člověk současně jednotlivcem a součástí kolektivu. Zkoumá, jak se množství a individualita navzájem zesilují vývojem instalací vyrobených z podobných struktur s různými formami.

Olga Golos is a Russian sculptor currently living and working in Germany. With a Diploma from the Metalwork Department in Saint Petersburg, she moved to Munich to study Sculpture, graduating in 2017. She has since completed projects at residencies in Germany, Austria, Korea and the USA. Olga is interested in what constitutes personality – how a person can simultaneously be an individual and part of a collective. She explores how multitude and individuality amplify each other by developing installations made from similar structures with manifold distinct forms.

Ve své poslední práci vytvořila Olga instalaci z 25 soch a sochařských skupin rozprostřených v klášterní zahradě v Sankt Ottilien v německém Eresingu. Rovné hrany, silné barvy a striktní symetrie kontrastují se staletým přírodním okolím.

In her most recent work Olga created an installation consisting of 25 sculptures and sculpture groups, spread outside over the monastery garden of Sankt Ottilien in Eresing, Germany. With their straight edges, strong colours and strict symmetry the new arrivals stand in stark contrast with their century-old, organically grown surroundings.

JOHANNES PFEIFFER

METAMORPHOSE

Germany, Tuttlingen – Donaugalerie dřevo, živice / wood, bitumen

162

163

„V roce 2019 jsem začal pracovat na mé umělecké instalaci Waldlabyrinth z roku 2003. A památník tak dostal další význam. Obložil jsem kmeny stromů živicí a dal jsem jasně najevo, jak lidské činy narušují přírodu a dusí ji. Jedná se o vzácný příklad změny uměleckých objektů ve veřejných prostorách. Nezbytná změna, spravedlivá vůči měnícím se životním podmínkám lidí. Kmeny stromů jsou symbolem naší doby.“

“In 2019 I started working on my art installation Waldlabyrinth from 2003. And like that the monument got another signification. I covered the tree trunks with bitumen and made it so clear how human actions impair nature and sometimes suffocate. It is a rare example of the change in art objects in public spaces. A necessary change to do justice to the changing living conditions of humans. The tree trunks are a symbol of our time.”

IVA MRÁZKOVÁ

ROOTS

Luxembourg, Luxembourg – Banque Internationale à Luxembourg cortenová ocel / corten steel

Sochu Kořeny vytvořila autorka Iva Mrázková, která žije a pracuje v Lucembursku, jako symbol k 30. letému výročí sametové revoluce v Československu. Kořeny rodné země a dětství jsou a zůstávají hybnou a tvůrčí silou, kterou si člověk stále nese s sebou, jsou neustálým zdrojem inspirace.

The Roots sculpture was created by Iva Mrázková, who lives and works in Luxembourg, as a symbol for the 30th anniversary of the Velvet Revolution in Czechoslovakia. The roots of her homeland and childhood are and remain the driving force and creative force that one still carries, they are a constant source of inspiration.

164

165

MARTIN STEINERT

THE BOW

Albania, Tirana – Skanderbeg Square dřevo / wood

Myšlenkou bylo jednoduše vytvořit organickou velkou sochu, jakýsi protipól k silné a mocné architektuře kolem. Velikost sochy je 19 x 9 x 6 metrů. Na její výrobu bylo potřeba 2 000 metrů dřevěných latí a 5 000 šroubů.

The idea was simply to create an organic large sculpture as a kind of counter point to the strong and mighty architecture around. The size is 19 x 9 x 6 meters and the sculpture is made of 2,000 meters of woodsticks and 5,000 screws.

166

167

168 169

RICCARDO CORDERO

NUOVA METEORA

Italy, Govone – Art & Wine Foundation cortenová ocel / corten steel

Riccardo Cordero se narodil v Albě v severoitalské provincii Cuneo v roce 1942. Po studiích umění na škole absolvoval sochařství na Akademii výtvarných umění. Učil na První umělecké střední škole v Turíně do roku 1984 a dále učil na Accademia Albertina of Fine Arts v Turíně, Bologni a Miláně. V roce 1992 byl jmenován předsedou sochařství na Accademia Albertina of Fine Arts v Turíně, kde byl vedoucím sochařského oddělení do roku 2000. V současné době je prezidentem Associazione Piemontese Arte v Turíně. Od roku 1960 vystavoval svá díla na nejvýznamnějších národních i mezinárodních uměleckých přehlídkách. V roce 2016 byl pověřen německým městem Kluftern, aby postavil monumentální sochu z kortenové oceli Energia Vitale a městem Haining (Čína), aby vytvořil velkou sochu Úžasný příliv v novém sochařském parku, jako vítěz soutěže Tide Competition.

Riccardo Cordero was born in Alba, in the Northern Italian province of Cuneo, in 1942. After studying art at school, he graduated in Sculpture from the Accademy of Fine Arts. He taught at Turin ́s First Artistic High School until 1984, and from there on he taught at the Accademia Albertina of Fine Arts in Turin, Bologna and Milan. In 1992 he was assigned the Chair of Sculpture at the Accademia Albertina of Fine Arts in Turin, where he was Head of Sculpture Department until 2000. Presently he is the President of the Associazione Piemontese Arte in Turin. Since 1960 he exhibited his works in most important national and international art shows. In 2016 he was commissioned by the City of Kluftern – Germany, to build the monumental sculpture in corten steel Energia Vitale and by the City of Haining – China, to make the big sculpture The wonderful tide in the new Sculpture Park, as winner of the Tide Competition.

Zdá se, že dynamika tvaru uzamyká všechny energie z něj vycházející, aby se nerozptýlily v prázdnotě. Každý strukturální pohyb je koncipován jako koncentrační cesta mysli a těla, která znovu objevuje vzájemnou potřebu dialekticky postupovat k úplné syntéze zúčastněných prvků. Při pohledu na některá díla věnovaná symbolice „meteorů“ lze usoudit, že dialektika mezi tíhou a lehkostí se vyvíjí spojením přímek a křivek, které zahrnují rotující tvar, skutečné a správné architektonické místo, kde intuitivní geometrie a náhlé pukliny vrátí tvrdou komplexnost primární struktury...

The dynamicity of the shape seems to lock all the energies coming from it in order not to disperse them in the void. Every structural movement is conceived as a concentration path of mind and body which discover again the mutual need to proceed dialectically towards the total synthesis of the involved elements. Looking at some works dedicated to the symbolic figure of the “meteor” it senses that the dialectic between weight and lightness develops by joining the straight lines and the curvatures which incorporate the coordinate becoming of the rotating shape, real and proper architectonic place where intuitive geometry and sudden ruptures return the hardcore complexity of the primary structure...

text: Claudio Cerritelli

170

171

GIANCARLO LEPORE

CENTAUR

Italy, Urbania – Casa Tintoria, Ancient City Wall Garden ocel / steel

Narodil se v italském Avellinu v roce 1955. Vystudoval sochařství v Carraře. V roce 1986 se přestěhoval do Německa, kde rozvinul svou uměleckou kariéru. V roce 1994 založil CASALABORATORIO v Borgo Pace (Urbino), starém kamenném domě, který slouží jako ateliér a referenční bod pro kulturní a mezinárodní výměnné akce. Vytváří řadu monumentálních soch pro veřejné prostory v Itálii, Francii, Německu, Švýcarsku, účastní se výstav a sympozií v celé Evropě, byl pozván jako rezidenční umělec na Pratt Institute v New Yorku, zúčastnil se sympozií Art21 v Guadalajaře (Mexiko), Krishnakriti Art Festivalu v Indii, Village des Arts v Dakaru (Senegal) či Art Village v čínkém Fupingu.

Born in Avellino, Italy in 1955. He studied sculpture in Carrara. 1986 moved to Germany, where he developed his artistic career. 1994 he founded CASALABORATORIO in Borgo Pace ( Urbino ) an old stone house, which acts as atelier and reference point for cultural and international exchange events. He produces numerous monumental sculptures for public spaces in Italy, France, Germany, Switzerland, participates in exhibitions and symposia throughout Europe, was invited as "visiting artist" at Pratt Institute in New York, Art21 in Guadalajara (Mexico), Krishnakriti Art Festival Kalakriti Gallery Hyderabad (India), Village des Arts Dakar (Senegal), Fuping Art Village (China).

Dílo Giancarla Lepora je obrovské a poetické z hlediska výběru forem a materiálů. Tělo je jeho oblíbeným předmětem zájmu, ať už je modelováno z kůže, mramoru, bronzu, hlíny, železa... Každá z Giancarlových soch vyjadřuje širokou škálu dynamiky, ať už jsou ploché, protáhlé nebo zkroucené, každá evokuje pocit lehkosti. Dlouhé štíhlé trupy sahající až k nebi, hlas přírody, který je vždy přítomen.

The work of Giancarlo Lepore is vast and poetic in it’s choice of forms and materials. The body is his favourite subject and this is modelled in leather, marble, bronze, clay, iron... Each of Giancarlo’s sculptures express a wide range of dynamics, whether they be flat, elongated or twisted, each one evokes a sense of lightness. Long slender hulls reaching to the sky, the voice of nature is always present.

172

173

ISABEL H LANGTRY

PICASSOS PETALS I

Spain, Palma de Mallorca – Sankt Miguel Farm bronz / bronze

Isabel H Langtry vystudovala St Martins School of Art v Londýně. Při práci s bronzem, konstrukční ocelí, kamenem, hlínou či kombinací různých materiálů je Langtry inspirována přírodou, povahou prostorových vztahů a zastavěným prostředím. Říká: „Reaguji na zakázky u větších děl, moje role ředitelky Hampstead School of Art doplňuje mou sochařskou praxi a odráží lektorské zkušenosti, mimo jiné v galerii Tate." Její výstava v Whitechapel Education Gallery v Londýně zkoumala znovuzrození forem, stejně jako její série soch ve veřejných prostorách trvale umístěných v Chile, Španělsku, Slovinsku, Londýně, Saúdské Arábii, Velké Británii. Menší kousky a makety jsou ve sbírkách po celém světě.

Isabel H Langtry graduated from St Martins School of Art, London. Working in bronze, constructed steel, stone, clay, mixed media, Langtry is inspired by nature, the nature of spatial relationships and the built environment. She says “I respond to commissions for larger works, my role as Principal of Hampstead School of Art compliments my sculptural practice and reflects my history of international lecturing, including at Tate Gallery.” Langtry’s exhibition at the Whitechapel Education Gallery, London, explored a reinvention of forms as do her series of sculptures in public spaces permanently sited in Chile, Spain, Slovenia, London, Saudi Arabia, UK. Smaller pieces and moquettes are in collections all over the world.

Dílo je inspirováno tvary a formami odpozorovanými v přírodě: "Tvořím abstraktní sochy, jejichž tvary nabývají živých kvalit. Lidé se jich často chtějí dotknout, obejmout je, miluji tu reakci a miluji Picassa, jeho práce je pro mě důležitá už od dětství, stejně jako jorubské a předkolumbovské umění, není divu, že vypadají tak dobře v přírodě a městském prostředí. Pracuji přímo s hlínou nebo kamenem, někdy se zastavím a kreslím, což mi pomáhá rozvíjet jazyk plynoucí přirozeně ze zdroje inspirace. Zdá se, že jakékoli narativní tvary, které najdete, se samy vytvářejí, je to nevyhnutelné, protože oko se vyvinulo, aby je hledalo, což je skvělá zábava.“

The work is inspired by shapes and forms observed in nature. The sculptor Isabel H Langtry says “I make abstract sculpture whose shapes take on living qualities. People often want to touch them, hug them, I love that reaction and I love Picasso, his work has been important to me since I was a child, as well as Yoruba and Pre-Columbian art, it is not surprising that they look so good in nature and the urban environment. I work directly into clay or stone, sometimes stopping to draw which helps me to develop the language flowing naturally from the source of inspiration. Any narrative shapes you find seem to create themselves, it’s unavoidable, as the eye has evolved to seek them out, which is great fun.”

174

175

176

177

ISABEL H LANGTRY

PICASSOS PETALS II

Great Britain, London – Kidderpore Community Gardens, Kidderpore Green Park

bronz / bronze

Dílo je inspirováno tvary a formami odpozorovanými v přírodě: "Tvořím abstraktní sochy, jejichž tvary nabývají živých kvalit. Lidé se jich často chtějí dotknout, obejmout je, miluji tu reakci a miluji Picassa, jeho práce je pro mě důležitá už od dětství, stejně jako jorubské a předkolumbovské umění, není divu, že vypadají tak dobře v přírodě a městském prostředí. Pracuji přímo s hlínou nebo kamenem, někdy se zastavím a kreslím, což mi pomáhá rozvíjet jazyk plynoucí přirozeně ze zdroje inspirace. Zdá se, že jakékoli narativní tvary, které najdete, se samy vytvářejí, je to nevyhnutelné, protože oko se vyvinulo, aby je hledalo, což je skvělá zábava.“

The work is inspired by shapes and forms observed in nature. The sculptor Isabel H Langtry says “I make abstract sculpture whose shapes take on living qualities. People often want to touch them, hug them, I love that reaction and I love Picasso, his work has been important to me since I was a child, as well as Yoruba and Pre- Columbian art, it is not surprising that they look so good in nature and the urban environment. I work directly into clay or stone, sometimes stopping to draw which helps me to develop the language flowing naturally from the source of inspiration. Any narrative shapes you find seem to create themselves, it’s unavoidable, as the eye has evolved to seek them out, which is great fun.”

LILIYA POBORNIKOVA

HISTORY

Spain, Tomiño – Rúa Daniel Calzado Poceiro dřevo korkového dubu / cork oak wood

Liliya Pobornikova se narodila v roce 1979 v Bulharsku. V současné době žije a pracuje ve Španělsku. Absolvovala Národní akademii umění v Sofii se zaměřením na dřevěnou plastiku. Členka Unie bulharských umělců. Zúčastnila se na 109 sochařských sympoziích v 31 zemích: Rakousko, Argentina, Bulharsko, Brazílie, Čína, Chile, Kypr, Dánsko, Egypt, Francie, Německo, Guatemala, Itálie, Izrael, Japonsko, Lucembursko, Litva, Lotyšsko, Mexiko, Norsko, Paraguay , Portugalsko, Polsko, Rusko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko, Španělsko, Turecko, Tchaj-wan, Thajsko, USA, Vietnam. Pracuje s různými materiály, včetně kamene, dřeva, kovu, vosku, betonu, bronzu, keramiky, ledu, sněhu a věnuje se také land artu. Její sochy jsou zastoupeny v muzeích na Tchaj-wanu, v Dánsku, Egyptě a Brazílii.

Liliya Pobornikova was born in 1979 in Bulgaria. Currently living and working in Spain. She has graduated from the National Academy of Arts in Sofia with the focus on wood sculpture. Member of the Union of Bulgarian Artists. Participation in 109 sculpture symposiums in 31 countries: Austria, Argentina, Bulgaria, Brazil, China, Chile, Cyprus, Denmark, Egypt, France, Germany, Guatemala, Italy, Israel, Japan, Luxembourg, Lithuania, Latvia, Mexico, Norway, Paraguay, Portugal, Poland, Russia, Slovenia, Sweden, Switzerland, Spain, Turkey, Taiwan, Thailand, USA, Vietnam. Works with different materials, including: stone, wood, metal, wax, concrete, bronze, ceramics, ice, snow – also in land art. Her sculptures

are represented in museums in Taiwan, Denmark, Egypt and Brazil.

Symbolem mé čtvrti byl více než 300 let starý korkový dub, kterého vyvrátila z kořenů silná bouře. Rozhodla jsem se respektovat původní tvar stromu a dát mu nový život, aby se stal místem setkávání a součástí historie města.

More than 300 years old cork oak tree fallen from a storm was a symbol of a neighborhood. I decided to respect the original shape of the tree and to give it a new life making it a meeting place and a part of the history of the town.

178

179

CATIUSCIA BORDIN DOTTO

(DES) BROTAMENTOS

Brasil, Santa Maria – Universidade Federal de Santa Maria polyester

Catiuscia Dotto je sochařka a profesorka umění na Arts at the Federal Institute of Education. Podílela se na několika sochařských sympoziích, působila v Mexiku, Argentině, Chile, Peru, Egyptě, Bolívii a Uruguayi. Její sochařská práce zkoumá ženskou symboliku v symbióze s organičností forem, které vnímá v přírodě.

Catiuscia Dotto is a sculptor and Professor of Arts at the Federal Institute of Education. She participated in several sculpture symposia, having works in Mexico, Argentina, Chile, Peru, Egypt, Bolivia and Uruguay. Her work in sculpture investigates the feminine symbolic in symbiosis with the organicity of the forms she perceives in nature.

Vitalita. Energie, která svádí smysly. Formální obavy, expresivně strukturované. Zrozeny zcela dobrovolně uvnitř (opravdu uvnitř?) prázdného prostoru skrze sochařův materiál a lidskou citlivost. Díky tomu tu mají své pevné místo. Zabírají prostor, aby samy byly taktéž zabírány. Ukazují se v barvách, aby nás upozornily, co přesně může existovat zde či jinde... Pronikají do okolí, klikatí se a stylizují, jako touhy... Legitimní a hlučné ve svém tichu, lačně lačnící po pohledech kolemjdoucích. Námluvy... Tyto a další boje bují a neustávají, což má za následek emocionální explozi i technickou dokonalost. Každý zachycený pohled pak odhalí čistou a přirozenou podstatu, která je zdrojem procesní poctivosti. Ovocem tvrdé práce, vytrvalosti a neklidu.

Vitality. Energy that seduces the senses. Formal concerns that are expressively structured. They are born voluntarily in the (really in?) empty space through the sculptor‘s material and human sensibility. Thanks to that they have undeniable place here. They occupy to be occupied too. They show up in colors to point out to us what can be here and there... They pierce the surroundings, sinuous and hieratic, like desires... Legitimate and noisy in their silence eager for glances. Courtships... These and other batte persist, generating emotional explosion and technical perfection. Each glance uncovers a natural and genuine property that is the source of procedural sincerity. Fruit of hard work, persistence and restlessness.

180

181

NANDO ÁLVAREZ

BRIDGES

China, Minqin (Gansu Province) – Minqin Sculpture Park nerezová ocel / stainless steel

182

183

Nando Álvarez je zkušený španělský sochař s monumentálními pracemi instalovanými v téměř 30 zemích po celém světě. Álvarez vyrostl ve městě v Galicii (severní Španělsko), kde se z nějakého důvodu soustřeďují četné umělecké dílny. Tam se naučil pracovat s kamenem v dílnách různých sochařů. Inspirován přírodou a prvky v nepřetržitém pohybu, vytváří texturované sochy z mramoru, dřeva, oceli a bronzu, které napodobují dynamiku vln a vody, větru a ohně.

Nando Álvarez is an experienced Spanish sculptor with monumental works installed in almost 30 countries around the globe. Álvarez grew up in a town in Galicia (Northern Spain) where for some reason numerous artists‘ workshops are concentrated, there he learned to work with stone in workshops of various sculptors. Inspired by nature and the elements in a continuous state of movement, he creates textured sculptures of marble, wood, steel and bronze that imitate the dynamism of waves and water, wind and fire.

Socha vyrobená z nerezové oceli a instalovaná v sochařském parku v čínském Minquinu (provincie Gansu). Socha je alegorií Hedvábné Stezky, poctou komunikaci a kulturní výměně mezi zeměmi a různými kulturami.

Sculpture made in stainless steel and installed in the Minqin Desert Sculpture Park (Gansu Province, China). The sculpture is an allegory of the Silk Road, an homage to the communication and cultural exchange between the countries and different cultures.

TRAN VAN AN

FLOWER SEASON

Vietnam, Hanoi – Flamingo Dai Lai – Forest in the Sky litý hliník / cast aluminium

Inspirováno přírodou, větvemi a pupeny, které rostou kolem vás, umělecké dílo vyvolává vřelý známý pocit. Sochy připomínají mladé pupeny listů nebo mladé pupeny květin, které čekají na otevření a slibují nový den zářivého života.

Being inspired by nature, by branches and buds growing around you, the art-work gives you a warm familiar feeling. They look like young buds of leaves, or young buds of flowers waiting to open, promising a new day of a radiant life.

184

185

DALLAS COLLINS

OCULAR GATE

Great Britain, Bristol – Barratt Homes of Bristol bronz / bronze

Letecký inženýr, který se stal umělcem. Sochařství studoval na Royal College of Art London v letech 1999–2001 a poté dva roky pracoval pro RCA a učil sochařství v Chelsea, Londýně, Bristolu a Cardiffu. V roce 2007 byl Dallas nominován na sochařskou cenu Jerwoodovy nadace za své dílo Sweet a v roce 2008 získal zakázku na přípravu velkého bronzového kusu Ocular Gate pro zástavbu v Bristolu. Dallas má za sebou řadu výstav a přehlídek po celé Velké Británii, USA a Evropě, jeho díla jsou součástí významných soukromých a veřejných uměleckých sbírek. V roce 2009 spoluzakládal umělecký kolektiv reprezentující Wales na bienále v Benátkách v roce 2011. V roce 2016 se Dallas připojil k Royal West of England Academy jako umělec a v roce 2018 byl vybrán jako akademik.

Aerospace engineer who turned into artists, Dallas Collins, studied sculpture at the RCA London from 1999–2001 and then worked for the RCA for two years and taught sculpture in Chelsea, London, Bristol and Cardiff. In 2007 Dallas was short-listed for the Jerwood sculpture prize with his work Sweet and In 2008 was commissioned by Barratt homes to produce a major large-scale bronze piece Ocular Gate for a development in Bristol. Dallas has had numerous exhibitions and shows throughout the UK, USA and Europe, including work held in several private and public art collections. In 2009 Dallas helped initiate an artist collective, the group were short-listed to represent Wales at the Venice Biennale in 2011. In 2016 Dallas joined the RWA as a network artist and in 2018 was selected as an Academician.

Ocular Gate byl významný veřejný umělecký projekt, který Dallas uskutečnil na základě zadání od společnosti Barratt Homes a ve spolupráci s místní samosprávou v roce 2008. Cílem projektu bylo vytvořit dílo, které by spojilo oba obytné komplexy (1900-2008-9 ) prostřednictvím kolektivní a historické časové linie. Práce byla spojením událostí, historických referencí a zapojení komunity.

Ocular Gate was a major public art project that Dallas had with Barratt Homes of Bristol UK and South Gloucestershire Council in 2008. The projects’ aim was to produce a piece of work that would unite the two housing estates (1900-2008-9) through a collective and historical time line. The work was an amalgamation of events, historical reference and community involvement.

186

187

PETER FINK

NORTHALA FIELDS

Great Britain, Northolt – Northala Fields, Kensington Rd construction soil, landscape

188

189

Peter Fink pracoval více než 30 let po celém světě na veřejných uměleckých projektech, které zdůrazňují roli umělecké kreativity v městských scenériích. Během tohoto období se prosadil prostřednictvím řady oceněných projektů kombinujících umění, světlo, architekturu, urbanismus a ekologii. Peterova umělecká praxe vychází z jeho neobvyklého zázemí a z kombinace dovedností s tituly z inženýrství, filozofie a vizuálního umění. Prostřednictvím využití komplexní kombinace zájmů komunity, institucí, organizací a investorů v rámci veřejného a soukromého sektoru Studio Fink vytvořilo rozsáhlou škálu inovativních projektů po celém světě. Společným jmenovatelem jejich realizací je mezioborová spolupráce.

Peter Fink as an artist has worked for over 30 years on public art projects worldwide that highlight the role of artistic creativity in our cityscapes. During this period, he has established his presence and interests through a range of distinct award-winning projects combining art, lighting, architecture, urbanism and ecology. Peter’s art practice stems from his unusual background and combination of skills with degrees in Engineering, Philosophy and Visual Arts. Through harnessing a complex combination of community interests, institutions, organizations and public and private sector funders Studio Fink has instigated and delivered an extensive range of innovative projects worldwide. The common thread in their realization involves interdisciplinary collaboration.

Stavební odpad dovezený 165 000 nákladními vozidly zformovaný do největšího land artu v Evropě.

Construction waste imported by 165,000 lorries shaped into the largest land art in Europe.

190

191

PETER FINK

STEEL WAVE

Great Britain, Newport – Riverfront Newport, Stow Hill ocel / steel

Socha tvoří ohnisko uměleckého projektu regenerace nábřeží.

Sculpture forms the focus of art led riverfront regeneration project.

ONA B.

THE HEY IS ALREADY DRY IN THE MOUNTAINS

Austria, Graz – Castle St. Martin
dřevo, akrylová barva / wood, acrylic paint

ONA B. se narodila v roce 1957 v Rakousku. Je multitalentovanou umělkyní, která se ve své tvorbě věnuje nejen malbě a fotografii, ale zabývá se na příklad i land artem a konceptuálním uměním. V roce 1987 se ONA B. stala spoluzakladatelkou umělecké skupiny DIE DAMEN. V současné době žije ve Vídni.

Born 1957 in Vienna, Austria, ONA B. has worked as a painter, photographer and installation artist, as well in Land Art, Conceptual Art and Experimental Sound. Since 1987 she is working together with Evelyne Egerer, Birgit Jürgenssen († 2003) and Ingeborg Strobl and since 1993 also with Lawrence Weiner (NY), in the artist group DIE DAMEN. Since 2003 she has been a member of the Society of Women Artists and Artists in Austria (Vienna Künstlerhaus). ONA B. now lives in Vienna, Bisamberg and Strasshof / Nordbahn and she works as a freelance artist and curator.

Instalace se skládá ze sta ústrojí k sušení sena. Každé z nich má tři příčky a nese názvy jako Hoanzn, Heumandln, Triste, Dieme, Schober apod. Dílo se zabývá původem a vývojem zemědělské praxe, která již od doby železné utváří evropskou krajinu. Každé „Hoanzn“ je vyrobeno ručně a je tedy jedinečné. Tyto nástroje byly velice důležité a každý z nich byl označen jménem či monogramem. Objekty jsou připomínkou tradiční praxe sušení sena a do krajiny či do urbánního kontextu Prahy se nyní vrací jako land art. V pohledu na zemědělské nástroje člověka tak spojuje přítomnost a minulost.

The installation consists of single stem hay dry devices with 3 cross braces each. It reflects the origin and development of an old agricultural practice that has been known since the Iron Age and shaped the landscape in Europe for centuries. Each “Hoanzn” is made by hand and is unique. These devices were highly prized and given monograms or names; today, with a few exceptions in the highlands, they are being replaced by machine systems. ONA B. brings this traditional cultural asset of the hay harvest back into the landscape and into the memory of society. ONA B. reconnects the human standard in yesterday‘s agriculture with the present in her art.

192

193

KATHARINA MÖRTH

PUPPENHÜLLE

Austria, Reifnitz am Wörthersee

mramor / marble

Od roku 2004 nezávislá umělkyně, narozena v Mnichově, žije a pracuje v Rakousku. Výstavy a sochy ve veřejném prostoru realizovala v Africe, Austrálii, Rakousku, Belgii, Bolívii, Kanadě, Číně, České republice, Dánsku, Německu, Itálii, Íránu, Japonsku, Slovinsku, Švýcarsku a USA.

Since 2004 Freelance Artist. Born in Munich, Lives and Works in Austria. Exhibitions and Public Sculptures in: Africa, Australia, Austria, Belgium, Bolivia, Canada, China, Czech Republic, Danmark, Germany, Italy, Iran, Japan, Slovenia, Switzerland and USA.

„V mém obraze světa má své místo veliký vnějšek a stejně tak veliké nitro. A mezi těmito dvěma póly podle mě stojí člověk, který se obrací hned k jednomu, hned k druhému, aby podle temperamentu a založení považoval za absolutní pravdu tu vnějšek, tu zase nitro, a podle toho vždycky jedno pro druhé popíral nebo obětoval.“ (Carl Gustav Jung)
Tato myšlenka inspirovala vznik „kokonů“. V mnoha kulturách slouží kukla jako symbol proměny, metafora pro zranitelný, osamělý stav bytí na pokraji nové fáze zralosti. Puppenhülle je vyrobena z velkého bloku mramoru. Abstraktní socha, ve které můžete vidět mnoho figurálních prvků, pokud se podíváte pozorněji.

“In my world view, there is a vast outer region as well as a vast inner region, and man stands between the two turning to one or the other and, according to his temperament and disposition, considering one or the other the absolute truth and thus denying or sacrificing one for the other.” (Carl Gustav Jung).
This idea inspired the creation of “cocoons”. In many cultures, the chrysalis serves as a symbol for transformation, a metaphor for a vulnerable, solitary state of being on the cusp of a new stage of maturity. Puppenhülle is made from a big block of Krastaler marble. An abstract sculpture where you can see a lot of figurative elements if you look closely.

194

195

MANFRED KIELNHOFER

GUARDIANS OF TIME

Austria, Oberneukirchen – Burgruine Waxenberg plast / plastic

196

197

Manfred Kielnhofer se narodil v Haslach an der Mühl v Rakousku. Je samouk a pracuje s mnoha různými médii, včetně malby, filmu, fotografie, instalace, představení a sochařství. Jeho práce se obvykle týká lidské postavy.

Manfred Kielnhofer was born in Haslach an der Mühl, Austria. He is self-taught and works with many different mediums; including painting, film, photography, installation, performance and sculpture. His work usually concerns the human figure.

Koncept Strážců času souvisí s myšlenkou, že od počátku věků mělo lidstvo ochránce, a to z historických i mystických důvodů. Zdá se, že pouze člověk sám je potenciálním zdrojem nebezpečí pro svou vlastní existenci. Manfred Kielnhofer se ve svých uměleckých dílech zabývá přirozenou lidskou touhou po bezpečí. Jeho dílo tak odráží skutečné zkoumání, zvažování a diskusi o současných i historických náladách a principech sociálního prostředí. Jeho umělecká díla zaujmou propracovanými kombina- cemi světla a různých sochařských technik.

“Guards of Time” relates to the idea that since the beginning of time mankind has had protectors, both for historic and mystical reasons. It seems that only man himself is a potential source of danger for his own existence. In his works of art Manfred Kielnhofer deals with the natural human desire for security. Thus his oeuvre reflects genuine exploration, consideration and discussion of current as well as historic moods and sensibilities of his social environment. His works of art captivate with elaborate combinations of light and different technique.

WALTER KRATNER

PORAJMOS

Austria, Weiz – Basilika am Weizberg, Weizberg 13 ocel / steel

Walter Kratner se narodil v roce 1954 v Grazu (Rakousko). Vzdělání získal na univerzitě ve Florencii (design a dějiny umění). Žil mnoho let ve Švýcarsku a San Francisku. Mezi jeho site specific instalace patří Památník Porajmos věnovaný Sintům a romským obětem národního socialismu. Získal programovou cenu Carl Djerassi Artists-In Residence Program 2002. Vystavoval v Exploratoriu, Galerii Refusalon, v Project Room v San Francisku, v Teheránu a Istanbulu, Vídni, Berlíně, Římě, Hamburku, Štýrském Hradci a na různých místech a v kulturních institucích v Evropě. Jeho fotografie slouží k transformaci a rekonstrukci paměti a historie. V současné tvorbě reflektuje situaci uprchlíků v Evropě a na Středním východě.

Walter Kratner was born in 1954 in Graz (Austria). He recieved his education from the University of Florence (Design and History of Art). He lived for many years in Switzerland and San Francisco. His site specific installation works include the Memorial “Porajmos” to the Sinti and Roma Victims of National Socialism. He recieved a 2002 Carl Djerassi Artists-In Residence Program Award. He exhibited his work at the Exploratorium, The Refusalon Gallery, the Projects Room in San Francisco, in Teheran and Istanbul, Vienna, Berlin, Rome, Hamburg, Graz and in different places and cultural institutions in Europe. His revisited photographs used to transform and reconstruct memory and history. Recently the artist reflects on the situation for refugees in Europe and in the Middle East.

Památník ve Weizbergu vymezuje nacionálně socialistické zločiny jako genocidu proti Sintům a Romům, která byla provedena se stejným motivem rasového šílenství, se stejným záměrem a stejnou vůlí plánovaného a konečného zničení, jako proti Židům. Práce z roku 2012 je gestem generaci obětí. Návrh pochází od Waltera Kratnera a zobrazuje zlomenou nápravu kola nákladního vagonu jako symbol deportace a genocidy. Téma paměti je doplněno tabulí „Porajmos“. Termín znamená „pohltit“ v jazyce Sintů a Romů a popisuje národně socialistickou genocidu evropských Romů, kteří jsou pronásledováni jako „cikáni“. Počet obětí není znám. Nicméně podle odhadů je to šestimístné číslo.

The memorial qualifies National Socialist crimes as genocide against Sinti and Roma, which was carried out with the same motive of racial madness, with the same intent and the same will of planned and final annihilation as against the Jews. The memorial on the Weizberg (2012) is a gesture to the victim generation. The design comes from Walter Kratner and shows the broken wheel axle of a freight wagon as a symbol of deportation and genocide. The theme of memory is supplemented by the “Porajmos” writing board. The term means “devouring” in the Sinti and Roma language and describes the National Socialist genocide of the European Roma, who are persecuted as “gypsies”. The number of victims is unknown. According to different estimates, however, it has six digits for a wide range.

198

199

BRIANT ROKYTA

WING

Switzerland, Aigle – AILYOS Art and Nature
porcelán, ocel, tkanina / porcelain artefacts, steel, cloth

Briant Rokyta žije se svou rodinou ve Vídni, kde řídí společnost PERMANENT CREATION, která slouží jako živná půda pro umění a kreativitu a její zprostředkování. Je zastoupen na mezinárodních výstavách a uměleckých akcích. 11 let také vedl oddělení holistické arteterapie na psychosomatickém oddělení rakouské kliniky.

Briant Rokyta lives with his family in Vienna, where he operates PERMANENT CREATION a company that serves as a breeding ground for art and creativity and its mediation. He is represented in international exhibitions and art events. For 11 years, he has also headed the department for holistic art therapy in the psychosomatic department of an Austrian clinic.

Křídlo pojednává o lidské touze létat, ačkoli k dispozici je pouze jedno křídlo. Tvorba soch sleduje hlavní životní princip: Řád – Porucha/Zničení – Změna řádu.

Wing deals with the human destiny of wanting to fly and yet having only one wing available. The creation of the sculptures involves a main principle of life: Order – Disorder/Destruction – Reorder.

200

201

ARIJEL ŠTRUKELJ

SOUL IMPACTS

Iran, Tehran

travertin / travertine

202

203

V mnoha náboženských, filozofických a mytologických tradicích existuje víra v nehmotnou podstatu živé bytosti zvanou duše. Duše je sloup – pilíř našeho života. Naše duše jsou křehké a silné zároveň, takže si zaslouží hodně péče, na kterou obvykle zapomínáme. Duše je zhmotněna jako hlavní sloup – pilíř mé sochy. Každá duše dostane v životě ze všech různých stran a z mnoha různých důvodů celou řadu ran. V minulosti lidé žili svůj život čistěji, s vyšším posláním a obrovský vliv na naši duši měla příroda. V současné době zapomínáme na přírodu, naše kořeny a historii, což jsou pilíře tvořící základy lidstva.

In many religious, philosophical and mythological traditions, there is a belief in the incorporeal essence of a living being called the soul. Soul is the column – pillar of our life. Our souls are fragile and powerful in same time, so they deserve a lot of care which we usually forget about. The soul is represented as the main column-pillar of my sculpture. Every soul gets in the life time from all different sides and reasons a lot of impacts. In the past people lived their lives pure and for a higher reason and a big impact on our soul was nature. Now in this time we live working to survive, forgetting about our nature, roots and history which are the foundations of humanity.

WOJCIECH PONDEL

VARIATIONS

Poland, Witów – Witów 322 bronz / bronze

Wojciech Pondel je sochař a malíř. Ve svých dílech představuje radost a optimismus v životě v extrémně dynamické podobě. Mnoho let provozuje umělecké studio v Czarném Dunajci v regionu Podhale. Organizuje tvůrčí dílny pro děti a mládež, přičemž čerpá z pedagogických zkušeností, které získal během mnoha let práce v Kulturním centru mládeže Fort 49 v Krakově.

Wojciech Pondel is sculptor and painter. In his works, he presents joy and optimism in life in an extremely dynamic form. For many years he has been running an art studio in Czarny Dunajec in the Podhale region. He organizes creative workshops for children and young people, based on the pedagogical experience which he has gained over many years working at the Fort 49 Youth Cultural Center in Kraków.

204

205

RUDY PULCINELLI

(S)CONFINARE

Uruguay, Maldonado – Museum of Contemporary Art ocel / weathering steel

Narodil se v italském Pratu v roce 1970. Žije a pracuje mezi Pratem a Pekingem. Vystudoval Pistoia‘s Petrocchi School of Art, v roce 1990 se zapsal na architekturu ve Florencii. Od 90. let ho mezinárodní kariéra zavedla do Francie, USA, Spojených arabských emirátů, Nizozemska, Uruguaye, Thajska, Číny, Maroka, Argentiny, Brazílie, Kanady, Japonska, Indie, Turecka, Ruska, Španělska atd. Se symbolikou tvarů glyfů ze sedmi nejpoužívanějších abeced na světě spojuje Pulcinelli myšlenky komunikace a paměti: současný mediální a emocionální sochařský /instalační jazyk, komunikaci zaměřenou na zdůraznění nutnosti investovat jednotlivce tak, aby individuální charakteristika – etnická, jazyková, kulturní – byla příležitostí, nikoli překážkou.

Born in Prato, Italy in 1970. He lives and works between Prato and Beijing. Graduated from Pistoia’s Petrocchi School of Art, in 1990 he enrolled in Florence’s Architecture. From the 90s his international career took him to: France, USA, UAE, Netherlands, Uruguay, Thailand, China, Morocco, Argentina, Brazil, Canada, Japan, India, Turkey, Russia, Spain etc.
With the symbolism of the glyphs’ shapes from the 7 most used alphabets in the world, Pulcinelli links the ideas of communication and memory: a contemporary media-oriented and emotional sculptural/installation based language, a communication aimed at underlining the need to invest in the individual, so that each individual’s characteristic – ethnic, linguistic, cultural – is an opportunity not an obstacle.

Vytvořeno k 20. výročí pádu Berlínské zdi, premiérově vystaveno na milánském náměstí Duomo, během akce Plaza 2009 – Oltre il limite. Při pozorování díla z dálky se jeví jako bariéra, překážka skládající se ze dvou paralelních monolitů, které připomínají segment Berlínské zdi, po celá léta symbol omezení a nemožnosti komunikace. Jak se přibližujeme, to, co se děje uvnitř, je stále čitelnější: hromada dopisů v sedmi dávných abecedách prudce tryská jako projev dialogu, impulzivní a drtivá síla schopná vyvrátit zdi nucené izolace. Každá hranice je zrcadlena únikovou cestou, trhlinou, kterou může protékat svoboda projevu, aby nakonec vybuchla jako zuřící řeka.

Created for the 20th anniversary of the fall of the Berlin Wall, exhibited the first time in Milan‘s Duomo square, during the event Plaza 2009 – Oltre il limite. Observing the work from afar, it appears as a barrier, an obstacle consisting of two parallel monoliths that remind of a segment of the Berlin wall, for years a symbol of restrictions and impossibility of communication. As we get closer, what happens inside becomes more and more legible: a mass of letters of the world‘s seven most diffused writing systems gushes forcefully outs, as a manifestation of the dialogue, an impetuous and overwhelming force capable of uprooting the walls of forced isolation. Each limit is mirrored by an escape route, a crack through which freedom of expression can flow, to finally erupt like a raging river.

206

207

SCULPTURE LINE 2020

ŘEKLI O NÁS THEY SAID ABOUT US

Umění a umělci z České republiky obohacují výstavu NordArt od samého začátku. Jan Koblasa a jeho studenti, spisovatel Jiří Gruša, sochař David Černý a nyní festival Sculpture Line – spolupráce byla a je pro každého nesmírně plodná.

Český pavilon na výstavě NordArt 2018, jehož kurátory byli Lucie Pangrácová a Michal Gabriel a na kterém se představilo 80 děl 13 sochařů a malířů z České republiky, si přímo říkal o pokračování. V roce 2019 se Michal Gabriel vrátil jako vítěz ceny NordArt a byl spolu s dalšími českými umělci zlatým hřebem naší výstavy. Na paměti rovněž máme šest metrů vysokou kruhovou plastiku Rounded Jana Dostála.

V této spolupráci jsme chtěli pokračovat i v roce 2020. Nové projekty se dlouho připravovaly, dokud veškerou práci nezastavila koronavirová krize.

O to více nás těší projekt Virus sochy nezastaví, který festival Sculpture Line představil letos v létě, a upoutal tak pozornost i na některé sochy výstavy NordArt ve veřejném prostoru v Büdelsdorfu. Za to velké díky!

Kunstwerk Carlshütte, sídlící v severním Německu, je nezisková kulturní iniciativa mezinárodně aktivní skupiny ACO a měst Büdelsdorf a Rendsburg. Výstava NordArt má od roku 1999 každoročně nový design a nyní je jednou z nejdůležitějších výstav současného umění v Evropě. Výstava každým rokem představí více než 200 vybraných umělců z celého světa, a to mezinárodně uznávaných i nováčků. Součástí výstavní plochy je historická slévárna Carlshütte, která disponuje 22 000 m2 podlahové plochy a sochařským parkem o rozloze 80 000 m2.

Pro úspěch výstavy NordArt má velký význam spolupráce. Ve spolupráci s ambasádami, kulturními institucemi a kurátory z různých zemí se v rámci projektu NordArt uskutečňují speciální projekty a vybírají se konkrétní umělci.

Naše spolupráce s projektem Sculpture Line je založena na vzájemnosti: díla českých umělců cestují do severního Německa, a naopak v Praze se každý rok instalují plastiky z výstavy NordArt. Z našeho pohledu je to dokonalé pojítko.

Projekt NordArt se nyní připravuje na rok 2021 a projekt Sculpture Line má opět hrát klíčovou roli. Jsme si jisti, že všichni umělci, organizátoři a podporovatelé vkládají do nové výstavy svou veškerou snahu, a přejeme nám všem hodně štěstí.

Těšíme se na léto 2021!
Wolfgang Gramm, hlavní kurátor výstavy NordArt / výkonný ředitel Kunstwerk Carlshütte

Art and artists from the Czech Republic have enriched NordArt from the very beginning. Jan Koblasa and his students, writer Jiří Gruša, sculptor David Černý and now Sculpture Line - the cooperation was and is extremely fruitful for everyone.

The Czech pavilion, which Lucie Pangrácová and Michal Gabriel curated in NordArt 2018 and in which 80 works by 13 sculptors and painters from the Czech Republic were presented, made us and our visitors want more. In 2019 Michal Gabriel returned as a NordArt Prize winner and, together with other Czech artists, was another highlight of our exhibition. We also remember the six-meter-high circular sculpture Rounded by Jan Dostál.

We would have liked to continue this cooperation in 2020, new projects had long been in preparation – until the Corona crisis stopped all work.

We are all the more pleased about the project “Sculptures won’t be stopped by a virus”, which Sculpture Line launched this summer and thus also attracted attention to some of the NordArt sculptures in public space in Büdelsdorf. Thanks a lot for this!

The Kunstwerk Carlshütte, at home in Northern Germany, is a non-profit cultural initiative of the internationally active ACO Group and the cities of Büdelsdorf and Rendsburg. NordArt has been redesigned every year since 1999 and is now one of the most important exhibitions of contemporary art in Europe. Every year the exhibition presents more than 200 selected artists from all over the world – internationally renowned as well as newcomers. The exhibition area includes the historic iron foundry Carlshütte with its 22,000 square meters of floor space and an 80,000 square meters sculpture park.

The cooperations are of great importance for the success of NordArt. In cooperation with embassies, cultural institutions and curators from the various countries, special projects are carried out as part of NordArt and certain artists are appointed.

Our collaboration with Sculpture Line is based on reciprocity: Not only do Czech works come to Northern Germany, NordArt sculptures also travel to Prague every year. From our point of view, this is a perfect bridge.

NordArt is now preparing for 2021, and Sculpture Line is set to play a key role again. We are sure that all the artists, participating organizers and supporters are putting all their passion into the new exhibition and we wish us all the best of luck.

We look forward to summer 2021!
Wolfgang Gramm, Chief Curator of NordArt / Managing Director Kunstwerk Carlshütte

210

211

Během své třítýdenní návštěvy Prahy buduje Martin Steinert svůj instalační projekt Dřevěný oblak, ve kterém se lidé mohou stát součástí uměleckého díla. Vkládá do sochy přání, sny a touhy napsané na dřevěných laťkách, a zachycuje tak okamžik v čase.

Martin Steinert je hostem Goethe-Institutu v České republice. Goethe-Institut je kulturní instituce Spolkové republiky Německo, která má globální dosah. Podporujeme znalost německého jazyka v zahraničí a mezinárodní kulturní spolupráci. Poskytováním informací o kulturním, společenském a politickém životě našeho národa předkládáme komplexní obraz Německa. Naše kulturní a vzdělávací programy podporují mezikulturní dialog a umožňují zapojit se do kultury. Posilují rozvoj struktur v občanské společnosti a podporují celosvětovou mobilitu.

Cílem programu rezidenčních pobytů umělců, který pořádá Goethe-Institut, je především podporovat mobilitu umělců, budovat sítě kontaktů a posilovat kulturní výměnu. Kromě rezidenčního programu v Praze zve umělce na rezidenční

pobyty i mnoho dalších Goethe-Institutů po celém světě.

Goethe-Institut chce svými rezidenčními programy nabídnout „prostor pro nové perspektivy“ a každý rok umožňuje umělcům a tvůrcům kultury, aby na chvíli žili a pracovali v jiné zemi a kultuře. Zejména v době globalizace je pro pracovníky v oblasti kultury obzvláště inspirativní spojit svoji práci s určitým konkrétním místem, pokračovat na chvíli v projektech svobodně, bez ekonomických aspektů, a navázat nebo prohloubit udržitelné pracovní kontakty.

Celosvětové rezidenční programy zahrnují širokou škálu oblastí a umožňují práci v oblasti architektury, knihoven, výtvarného umění, designu, filmu, literatury, kulturní teorie, kurátorství, hudby, tance, divadla, překladu nebo vědy.

Luisa Rath, ředitelka kulturního programu pro střední a východní Evropu
During his 3-week-visit to Prague, Martin Steinert is constructing his installation project, Wooden Cloud, in which people can become part

of the artwork. Steinert includes wishes, dreams and desires written on wooden slats into his sculpture, which grasps a moment in time.

He is a guest at the Goethe-Institut Czech Republic. The Goethe-Institut is the cultural institute of the Federal Republic of Germany with a global reach. We promote knowledge of the German language abroad and foster international cultural cooperation. We convey a comprehensive image of Germany by providing information about cultural, social and political life in our nation. Our cultural and educational programmes encourage intercultural dialogue and enable cultural involvement. They strengthen the development of structures in civil society and foster worldwide mobility.

The Goethe-Institut’s Artist-in-Residence-Programme in particular aims at supporting artistic mobility, strengthening networks and enhancing cultural exchange. In addition to the residency programme in Prague, many other Goethe-Institutes around the world invite artists on residency stays.

With its residence programs, the Goethe-Institut would like to offer a “for new perspectives” and every year invites artists and creators of culture to live and work for a while in a different country and culture. Especially in the age of globalisation, it is particularly inspiring for cultural workers to anchor their work in very specific places and to pursue their projects for a while free of economic aspects and to establish or deepen sustainable working contacts.

The worldwide residency programs include a wide variety of areas and enable working within the fields of architecture, library, visual arts, design, film, literature, cultural theory, curation, music, dance, theatre, translation or science.

Luisa Rath, Director of the Cultural Program for Central and Eastern Europe

Sculpture Line je zavedená značka, která do Olomouce už několik let přivádí výtvarnou kulturu tou nejotevřenější formou – prezentací na veřejnosti. Půvabná Olomouc poskytuje jedinečné kulisy autorským sochařským dílům, která by jinak viděli jen návštěvníci galerií a výstav výtvarného umění. V tomto směru vnímám Sculpture Line jako výborný projekt, který propojuje všední život a dobře známá místa s něčím jedinečným a zcela novým. Výtvarné umění a život města se tak na pár měsíců stávají jedním celkem a sochařská díla díky zasazení do konkrétního místa získávají zajímavý a mnohdy nečekaný rozměr. Tvůrcům, zapojeným do projektu, děkuji, a všem Olomoučanům i návštěvníkům přeji příjemné zážitky při cestách městem.

Mgr. Miroslav Žbánek, MPA, primátor Olomouce

Sculpture Line is an established brand having brought fine art to Olomouc for several times through the most open form: presentation in public. The charming city of Olomouc provides sculptural artworks, which otherwise could be seen only by visitors to galleries and art exhibitions, with remarkable scenery. In this respect, I perceive Sculpture Line as an excellent project connecting everyday life and well-known places with something unique and completely new. For a few months, fine art and city life become one whole and, thanks to their placement in specific places, sculptural works get interesting and often unexpected dimensions. I thank the creators involved in the project and I wish all Olomouc residents and visitors a pleasant experience on their journey through the city.

Mgr. Miroslav Žbánek, MPA, Mayor of Olomouc

Umístění plastiky před vestibulem stanice metra Holešovice vzešlo ze snahy tento frekventovaný dopravní uzel kulturně oživit a kultivovat. Urbánní kontext stanice je do značné míry roztříštěný a umělecké dílo mu poskytne vizuální kotvu, se kterou se cestující může identifikovat. Dílo je pro dané místo dostatečně robustní i hravé. Dá se vnímat jako levitující postava, ale také jako industriální prolézačka, která volně navazuje na divokou estetiku nedalekého legendárního klubu Cross. V neposlední řadě rezavá ocel sochy ladí se zlatými detaily stanice stejně jako s jejím probarveným zasklením. Uvolněnost formy vznášení se doplňuje se strohými hranami budovy a do prostoru, který se netváří příliš vznešeně vnáší uměleckého ducha.

MgA. Anna Švarc, architektka metra

Locating the sculpture in front of the entrance hall of the Holešovice metro station emerged from the effort to revitalize and cultivate this busy transport hub. The station‘s urban context is fragmented to a great extent, and the artwork can provide it with a visual anchor which passengers can identify themselves with. The work is robust and playful enough for this place. It can be perceived not only as a levitating figure, but also as an industrial climbing frame which loosely follows the wild aesthetics of the nearby legendary Cross Club. Last but not least, the rusty steel of the sculpture matches both the golden details of the station and its tinted glazing. The relaxing form of levitation is complemented with austere edges of the building and brings an artistic spirit into the space that does not look very nobly.

MgA. Anna Švarc, Metro Architect

212

213

Sochy v ulicích, to je téma, které mě jako architekta od mládí zajímalo a zajímá. Jsem proto rád, že se městská část Brno-střed také zapojila do kulturního dění ve městě tím, že v roce 2018 zřídila takzvanou veřejnou galerii. Naše Galerie Šilingrák se stala známou výstavní síní pro širokou veřejnost, vystavené sochy jsou dostupné tak, aby si na ně děti i dospělí mohli sáhnout. Jako každá galerie musí i ta naše výstavy obměňovat. Ve spolupráci s odborníky ze Sculpture Line jsme letos vybrali novou instalaci s názvem Kapsule brněnského sochaře Tomáše Medka a zapojili se tak do festivalu Sochy v ulicích. Věřím, že Kapsule opět zaujme a stane se motivem mnoha fotografií z Brna. V předchozích letech se zde velmi pěkně ujala díla Michala Gabriela z cyklu Země-Voda-Vzduch. Byla to sousoší Hejno, symbolizující vzduch, Smečka, symbolizující Zemi a Žraloci, symbolizující vodu. Chtěl bych, aby takových veřejných výstav a soch, na které si můžeme sáhnout, bylo v centru Brna víc.

Ing. arch. Vojtěch Mencl, starosta městské části Brno-střed

Sculptures in the streets – this is a topic that I have been interested in as an architect since my youth. Therefore, I am glad that the Brno- Centre district also became involved in cultural events in the city in 2018 by establishing a public gallery. Our Šilingrák Gallery has become a well-known exhibition hall for the general public and exhibited sculptures are accessible so that children and adults can touch them. Our gallery, like any other gallery, has to vary exhibitions. This year, in cooperation with experts from Sculpture Line, we have chosen the Capsule, a new installation by Brno sculptor Tomáš Medek, and thus we have taken part in the festival Sculptures in the Streets. I believe that the Capsule will once again attract viewers and will become a motif for many photographs from Brno. In previous years, the artwork of the Earth-Water-Air cycle by Michal Gabriel took very good roots here. It was a sculptural group called Flock, Pack and Sharks, symbolizing the air, the Earth and water. I wish there would be more of such public exhibitions and sculptures in the centre of Brno that we can touch.

Ing. arch. Vojtěch Mencl, Mayor of the Brno-Centre district

Dolní Břežany poskytují festivalu Sculpture Line veřejný prostor od samého počátku jeho konání. Obec dokonce několik soch zakoupila a zůstaly v našem veřejném prostoru natrvalo. Jsme malá obec, která právě veřejnému prostoru, veřejné zeleni, urbanismu a architektuře věnuje velkou pozornost. Před několika lety jsme dospěli k závěru, že i malá obec může pracovat s uměním v ulicích. Ne každá socha se každému líbí. Některé provokují, nutí se zamyslet, tříbí vkus pozorovatele, umožňují mu uvědomit si, co je pro něj vkusné a inspirativní, ale také co je pro něj nepochopitelné a co se mu nelíbí. Díky festivalu můžeme našim občanům i návštěvníkům nabídnout ochutnávku současného moderního umění.

Ing. Věslav Michalík, Csc., starosta obce Dolní Břežany

Dolní Břežany has been providing public space for the Sculpture Line festival since the very beginning. The village has even bought several sculptures which have remained in our public space permanently. We are a small municipality that pays great attention to public space, public greenery, urban planning and architecture. A few years ago, we came to the conclusion that even a small village can deal with art in the streets. Not everyone likes each sculpture. Some provoke, they force us to think, refine our taste enabling us to realize what is tasteful and inspiring to us and, on the contrary, what is incomprehensible and what we dislike. Thanks to the festival, we can offer our citizens and visitors a tasting of contemporary modern art.

Ing. Věslav Michalík, Csc., Mayor of Dolní Břežany

Spolupracovat opět se Sculpture Line na tomto šestém ročníku festivalu se mi zdá jako vynikající cíl, který sleduje pokroky projektu. Mohli jsme být v Praze a spolupracovat na vzniku díla německého umělce Johannese Pfeiffera a snažili jsme se udržovat spojení s Itálií, spolu se sochařem Riccardem Corderem a jeho dílem instalovaným v Langhe v Piedmontu. Současné aktivity byly omezeny zrovna v roce, ve kterém by Sculpture Line jistě nashromáždil výsledky své práce z předchozích let spoluprací s jinými zeměmi.

Děkuji Ondřeji Škarkovi a všem, kteří věřili v nezbytnou potřebu otevřít projekt dalším institucím mimo Českou republiku, a kteří podporují výměnu a rozšíření kultur a uměleckých zvyků, které obohacují mysl. Umělecký zážitek pro ty, kteří jsou stejně jako my v roli organizátora a propagátora, je příležitostí porozumět konceptům, které umělci vyjadřují, sdílet je, zpřístupnit je a dostat do povědomí mezi územími a lidmi.

Karin Reisová, Chiono Reisova Art Gallery (CRAG)

Being again in-network with Sculpture line for this sixth edition seems to be an excellent goal that defines the progress of the project. We were able to be in Prague, collaborating at the presence of the work of the German artist Johannes Pfeiffer, and we tried to keep the link with Italy, together with the sculptor Riccardo Cordero and his work set up in the Langhe in Piedmont. The activity in presence was certainly reduced in a year in which Sculpture line would surely have collected the result of the commitment of the previous years in the cooperation with other countries.

I thank Ondřej Škarka and all those who have worked believing in the indispensable need to open the project to other institutions outside those of the Czech Republic in an exchange that encourages the comparison between cultures and artistic customs in order to broaden the minds. The artistic experience, for those who, like us, have a role of organisation and promotion is the opportunity to understand the concepts that the artists express and to share them and make them available and known, in a transversal way between territories and people.

Karin Reisová, Chiono Reisova Art Gallery (CRAG)

214

215

SCULPTURE LINE 2020

216

217

INSTALACE INSTALATION

SCULPTURE LINE 2020

DOPROVODNÉ AKCE ACCOMPANYING EVENTS

224 225

HLAVNÍ PARTNEŘI / MAIN PARTNERS PARTNEŘI / PARTNERS

POD ZÁŠTITOU / UNDER THE AUSPICES

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI / MEDIA PARTNERS

www.sculptureline.cz

Sculpture Line 2020

Katalog sestavili / Editors: Fotografie / Photographs:

Grafická úprava / Graphic design & layout: Tisková produkce / Print Production: Vydal / Publisher:
Tisk / Printed by:

1. vydání
ISBN 978-80-270-9207-9

Všechna práva vyhrazena.
Přetiskování materiálu je dovoleno pouze s písemným souhlasem vydavatele.

All rights reserved.
Reprinting of the material is permitted only with the written permission of the publisher.

© Sculpture Line, 2020

Zuzana Obrová, Martin Dostál

Pavel Akrman, Michael Čtveráček, Tomáš Helísek, Miroslav Chaloupka, Lorenzo Mascherpa, Ondřej Škarka, Jiří Štarha, Táňa Zimmermanová

Roman Vostal Sculpture Line Sculpture Line

PBtisk